SEKCE A – MAGMATICKÉ HORNINY

Vyvřelé horniny (magmatity) vznikly krystalizací z magmatu nebo lávy. Podle geologické pozice se rozdělují na hlubinné (plutonické), žilné (subvulkanické) a výlevné (vulkanické). Hlubinné horniny krystalovaly z magmatu velmi pomalu hluboko v zemské kůře nebo dokonce až ve svrchním plášti. Vytvářejí rozsáhlá tělesa zvaná plutony či masivy. Žilné horniny tvoří žíly, které pronikají staršími horninami po oslabených místech. Výlevné horniny jsou spjaty se sopečnou činností na zemském povrchu, kde krystalizují relativně rychle z chladnoucí lávy.

Sekce magmatických hornin obsahuje typické vzorky hlubinných, žilných i výlevných hornin. Lze na nich ilustrovat jak základní rozdíly v minerálním složení, zrnitosti a textuře jednotlivých horninových typů, tak i některé speciálnější jevy, jako je např. odmíšení těkavými látkami bohaté taveniny či texturní zonálnost těles vyvřelých hornin.

A1 – A6: Hlubinné magmatity

A7 – A10: Žilné a výlevné magmatity

  • A1: Granit – Černá Voda (žulovský masiv)

    Hornina
    granit (žula)

    Typ horniny
    magmatická – plutonická (hlubinná)

    Lokalita
    Černá Voda – Nový lom
    stěnový kamenolom se zahloubením na těžbu kvádrovitě odlučné žuly ležící cca 2 km vjv. od Žulové (ve vlastnictví společnosti Slezský kámen, a.s.)

    Geologická jednotka
    žulovský masiv

    Stáří
    variské (hercynské) – paleozoikum: sv. karbon

    Složení horniny
    hlavní složky: křemen, živec (K-živec, plagioklas), slída (biotit)
    akcesorické složky: apatit, zirkon, allanit, monazit, ilmenit

    Stavba
    struktura: holokrystalická, jemně až středně zrnitá, stejnoměrně zrnitá – granitická
    textura: všesměrně zrnitá (masivní), kompaktní

    Charakteristika

    Granit z Nového lomu u Černé Vody je typickým zástupcem tzv. světlé slezské žuly těžené v oblasti Žulovska. Jedná se o jemně až středně zrnitý biotitický granit, který je tvořený zejména zrny šedého křemene, bílých živců (K-živec převažuje nad plagioklasem) a černohnědými šupinkami biotitu. Hornina je všesměrně zrnitá a kompaktní, na čerstvém lomu má bílošedou barvu. Z hlediska typologie granitů se jedná o tzv. I-typové granity. Vzorek je zajímavý také tím, že je protínán mladšími aplit-pegmatitovými žilami o mocnosti až 15 cm. Žíly jsou často zonální (lze rozlišit starší jemnozrnnou aplitickou zónu a mladší hrubě zrnitou zónu) a na jejich složení se podílí zejména křemen, živec a biotit. Na puklině žuly lze pozorovat rezavé náteky limonitu a také křemennou žílu s lupenitými agregáty kovově lesklého šedomodrého sulfidu – molybdenitu (MoS2). Jelikož jde o postorogenní variské magmatické těleso, žuly nejsou nijak tektonicky deformované a obsahují pouze puklinové systémy vzniklé při chladnutí intruze, které podmiňují velmi dobrou kvádrovitou odlučnost horniny. Proto je tento materiál mimořádně vhodný pro ušlechtilé kamenické práce a výrobu dlažebních kostek.

    Využití

    ušlechtilé kamenické práce (leštěné obkladové desky, náhrobky, sochy, aj.), dekorační kameny, dlažební kostky, atd.

  • A2: Granit – Mrákotín (centrální moldanubický pluton)

    Hornina
    granit (žula)

    Typ horniny
    magmatická – plutonická (hlubinná)

    Lokalita
    Mrákotín
    stěnový kamenolom na těžbu žuly ležící cca 6 km zsz. od Telče (ve vlastnictví společnosti Granit ZEDNÍČEK, s.r.o.)

    Geologická jednotka
    centrální moldanubický pluton

    Stáří
    variské (hercynské) – paleozoikum: sv. karbon

    Složení horniny
    hlavní složky: křemen, živec (K-živec, plagioklas), slída (biotit, muskovit)
    akcesorické složky: andalusit, apatit, zirkon, monazit

    Stavba
    struktura: holokrystalická, středně zrnitá, stejnoměrně zrnitá (granitická) s přechody do porfyrické
    textura: všesměrně zrnitá (masivní), kompaktní

    Charakteristika

    Mrákotínská žula je středně zrnitý dvojslídný granit tvořící srdce české větve centrálního moldanubického plutonu – plošně největšího plutonického komplexu v Českém masivu. Na jeho složení se podílí zejména křemen, živce (K-živec, plagioklas) a slídy (biotit a muskovit). K-živec zde zřídka tvoří také porfyrické vyrostlice o velikosti až 3,5 cm. Charakteristickou akcesorií je růžový andalusit, který se nejvíce koncentruje na tenkých žilkách prorážejících starší porfyrickou žulu (typ Číměř). Mrákotínská žula dále uzavírá až několik cm velké enklávy složené z lupenů černohnědého biotitu. Na čerstvém lomu je hornina bílošedá, navětráním však žloutne a právě tato barevná varieta je díky „teplejšímu“ vzhledu u zákazníků velmi vyhledávaná. Textura horniny je všesměrně zrnitá a kompaktní. Podle typologie granitů se jedná o tzv. S-typový granit, který vznikl přetavením (meta)sedimentárních hornin. Nejvíce peraluminické partie vzorku reprezentují žilky a hnízda s drobnými zrnky andalusitu. Magma bylo pravděpodobně generováno tavením pararul moldanubika během jejich rychlého výzdvihu v závěrečných fázích variského vrásnění. Z mrákotínské žuly byl mimo jiné zhotoven také proslulý 15 m vysoký monolit stojící na třetím nádvoří Pražského hradu.

    Využití
    ušlechtilé kamenické práce (leštěné obkladové desky, náhrobky, sochy, aj.), dekorační kameny, dlažební kostky, atd.

  • A3: Nodulární granit – Lavičky (okraj třebíčského masivu)

    Hornina
    nodulární granit

    Typ horniny
    magmatická – plutonická (hlubinná)

    Lokalita
    Lavičky
    nečinný stěnový lom na těžbu žuly ležící cca 2 km sz. od Velkého Meziříčí (ve vlastnictví státu)

    Geologická jednotka
    okraj třebíčského masivu

    Stáří
    variské (hercynské) – paleozoikum: sv. karbon

    Složení horniny
    hlavní složky: křemen, živec (K-živec, plagioklas), turmalín (skoryl)
    akcesorické složky: muskovit, apatit, andalusit, cordierit, zirkon, monazit, xenotim

    Stavba
    struktura: holokrystalická, středně zrnitá, stejnoměrně zrnitá – granitická
    textura: všesměrně zrnitá (masivní), resp. nodulární, kompaktní

    Charakteristika

    Vzorek nodulární turmalinické žuly pochází z drobného granitového tělesa na rozhraní třebíčského masivu a metamorfovaných hornin strážeckého moldanubika. Toto těleso intrudovalo do svrchních částí zemské kůry v závěrečných fázích variského vrásnění. Hornina je středně zrnitá, světle šedá a leukokratní. Na jejím složení se podílí zejména křemen, živce (K-živec převažuje nad plagioklasem), turmalín (skoryl) a muskovit. Charakteristickým rysem horniny je přítomnost tmavších nodulí a ojedinělých žilek složených hlavně z šedého křemene a černých zrn turmalínu. Nodule mají oválný tvar a jejich velikost se pohybuje v rozmezí 3–6 cm; okolo nich je vyvinuta tenká leukokratní zóna tvořená pouze K-živcem. Z hlediska chemického složení se jedná o tzv. peraluminický granit (hornina je výrazně nabohacena na hliník v porovnání s celkovými obsahy alkálií a vápníku). Výskyt turmalinických nodulí v granitech je relativně vzácný jev v rámci celého Českého masivu i celých evropských variscid. Jejich vznik je vysvětlován odmíšením „bublin“ samostatné bórem a fluidy bohaté taveniny během krystalizace granitového magmatu.

    Využití
    těžba byla ukončena

  • A4: Granodiorit – Olbramovice (brněnský masiv)

    Hornina
    granodiorit

    Typ horniny
    magmatická – plutonická (hlubinná)

    Lokalita
    Olbramovice – Leskoun
    stěnový velkolom na těžbu granodioritu ležící cca 5 km jv. od Moravského Krumlova (ve vlastnictví společnosti Českomoravský štěrk, a.s.)

    Geologická jednotka
    brněnský masiv

    Stáří
    kadomské – sv. proterozoikum

    Složení horniny
    hlavní složky: živec (plagioklas, K-živec), křemen, slída (biotit)
    akcesorické složky: muskovit (sericit), chlorit, apatit, zirkon, titanit

    Stavba
    struktura: holokrystalická, středně zrnitá, stejnoměrně zrnitá – granitická
    textura: všesměrně zrnitá (masivní), kompaktní

    Charakteristika

    Vystavený exponát biotitického granodioritu pochází z velkolomu Leskoun u Olbramovic, který byl založen v západní granitoidní části brněnského masivu. Tato jednotka představuje největší povrchový výskyt tzv. brunovistulika – různorodého komplexu tektonicky a metasomaticky postižených magmatitů kadomského stáří. Zdejší biotitický granodiorit spadá v rámci typologie granitoidů brněnského masivu pod typ Olbramovice. Je tvořen převážně bílošedými živci (kyselý plagioklas převažuje nad K-živcem), šedým křemenem a šupinkami černohnědého biotitu, který je často přeměněn na zelenavý chlorit. Hornina je tak na pohled modravě zelenošedá, jemně až středně zrnitá, masivní a kompaktní. Vzorek granodioritu je pronikán až 25 cm mocnou aplit-pegmatitovou žílou, tvořenou převážně růžovými zrny živců a šedobílého křemene. Vznik četných různě orientovaných puklin a křemenných a křemen-chloritových žilek v granodioritu byl spojen zejména s mladšími deformacemi, které brunovistulikum postihly na konci prvohor při variském vrásnění. Značné rozpukání znemožňuje vylomení větších neporušených bloků a zapříčiňuje nepoužitelnost kamene pro ušlechtilou kamenickou výrobu.

    Využití
    drcené kamenivo

  • A5: Syenit (durbachit) – Kamenná (třebíčský masiv)

    Hornina
    syenit (durbachit)

    Typ horniny
    magmatická – plutonická (hlubinná)

    Lokalita
    Kamenná
    stěnový kamenolom se zahloubením na těžbu „žuly“ ležící v obci cca 9 km jv. od Velkého Meziříčí (ve vlastnictví společnosti Granit ZEDNÍČEK, s.r.o.)

    Geologická jednotka
    třebíčský masiv

    Stáří
    variské (hercynské) – paleozoikum: sv. karbon

    Složení horniny
    hlavní složky: vyrostlice – K-živec; základní hmota – K-živec, plagioklas, biotit, amfibol
    akcesorické složky: základní hmota – křemen, chlorit, apatit, zirkon, allanit

    Stavba
    struktura: holokrystalická, porfyrická se středně zrnitou základní hmotou
    textura: všesměrně zrnitá (masivní), kompaktní

    Charakteristika
    Amfibolicko-biotitický syenit z Kamenné je porfyrická hornina šedé barvy. Porfyrické vyrostlice tvoří až 3 cm velké bílé tabulky karlovarsky zdvojčatělých K-živců. Šedá základní hmota je středně zrnitá a na jejím složení se podílí zejména bílá izometrická zrna živců, lístečky biotitu a sloupečky amfibolu. Pro takové tmavé ultradraselné vyvřeliny se užívá často označení „durbachit“. Tyto horniny mají díky hojné přítomnosti apatitu, zirkonu a allanitu zvýšené obsahy radioaktivních prvků. Vysoké obsahy draslíku, uranu a thoria zapříčiňují vysokou přirozenou radioaktivitu těchto hornin, která je jedna z nejvyšších v rámci celé České republiky. Interpretace původu magmatu těchto geochemicky a petrologicky zajímavých hornin byla předmětem dlouholetých diskusí, v současné době se předpokládá zdroj taveniny ve svrchním zemském plášti v kombinaci s významnou kontaminací horninovým materiálem zemské kůry.

    Využití
    ušlechtilé kamenické práce (leštěné obkladové desky, náhrobky, sochy, aj.), dekorační kameny, dlažební kostky, atd.

  • A6: Diorit – Dolní Kounice (brněnský masiv)

    Hornina
    diorit

    Typ horniny
    magmatická – plutonická (hlubinná)

    Lokalita
    Dolní Kounice
    stěnový lom na těžbu vyvřelých hornin brněnského masivu ležící v obci Dolní Kounice cca 15 km jz. od Brna (ve vlastnictví společnosti KÁMEN Zbraslav, a.s.)

    Geologická jednotka
    brněnský masiv

    Stáří
    kadomské – sv. proterozoikum

    Složení horniny
    hlavní složky: živec (plagioklas), amfibol, titanit
    akcesorické složky: křemen, biotit, chlorit, apatit, epidot, muskovit, karbonát

    Stavba
    struktura: holokrystalická, drobně až středně zrnitá, stejnoměrně zrnitá
    textura: všesměrně zrnitá (masivní), kompaktní

    Charakteristika

    Amfibolický diorit z Dolních Kounic je drobně až středně zrnitá hornina tmavě zelenošedé barvy. Vzorek pochází z enklávy dioritoidů v granodioritech západní části brněnského masivu. Na jeho složení se podílí zejména izometrická zrna šedobílého kyselého plagioklasu, sloupečky a izometrická zrna tmavě černozeleného amfibolu a hnědé tabulky titanitu. V některých partiích jsou patrné přechody do křemenného biotit-amfibolického dioritu (zvýšený obsah křemene). Horninu pronikají až 2 cm mocné žilky tvořené 0,5–1 cm velkými zrny živce a sloupečky tmavého amfibolu. Ve středech některých žilek jsou patrné alkalické živce oranžové barvy, které vznikly při hydrotermální alteraci horniny. Ve výbruse jsou patrné pokročilé hydrotermální přeměny hlavních horninotvorných minerálů (sericitizace živců, chloritizace amfibolů, epidotizace, karbonatizace), které jsou minimálně zčásti důsledkem reaktivace brunovistulika při variském vrásnění v závěru prvohor.

    Využití
    drcené kamenivo

  • A7: Pegmatit – Olbramovice (brněnský masiv)

    Hornina
    pegmatit

    Typ horniny
    magmatická – subvulkanická (žilná)

    Lokalita
    Olbramovice – Leskoun
    stěnový velkolom na těžbu granodioritu ležící cca 5 km jv. od Moravského Krumlova (ve vlastnictví společnosti Českomoravský štěrk, a.s.)

    Geologická jednotka
    brněnský masiv

    Stáří
    kadomské – sv. proterozoikum

    Složení horniny
    hlavní složky: křemen, živce (K-živec, plagioklas), biotit
    akcesorické složky: chlorit, zirkon, apatit

    Stavba
    struktura: holokrystalická, hrubě zrnitá až velkozrnná, stejnoměrně zrnitá – granitická
    textura: všesměrně zrnitá (masivní), kompaktní

    Charakteristika

    Pegmatit je hrubozrnná až velkozrnná žilná hornina, která se svým minerálním složením podobá žule. V lomu Leskoun u Olbramovic prorážejí pravé pegmatitové žíly těleso granodioritů západní části brněnského masivu. Ve vzorku je zastižena jedna v průměru 25 cm mocná žíla růžovooranžové barvy. Vyznačuje se jednoduchým minerálním složením i jednoduchou stavbou (není zonální). Na jejím složení se podílí zejména růžovooranžový nebo tmavě šedý K-živec, jehož izometrická dokonale štěpná zrna dosahují velikosti až 5 cm. Minerální asociaci doplňují nepravidelná zrna světle šedého křemene a lupeny zelenočerného biotitu. Textura horniny je všesměrně zrnitá a kompaktní. Hostitelský biotitický granodiorit typu Olbramovice je středně zrnitý a skládá se z křemene, živců a biotitu. Tato hornina je na vzorku různě postižena navětráním, což se projevuje nažloutlým zbarvením okrajové zóny, které kontrastuje se zelenošedým „čerstvějším“ středem. Jak granodiority tak i pegmatitová žíla vznikly během kadomské orogeneze ve svrchním proterozoiku.

    Využití
    drcené kamenivo

  • A8: Lamprofyr – Lipník nad Bečvou – Podhůra (moravskoslezské paleozoikum)

    Hornina
    lamprofyr

    Typ horniny
    magmatická – subvulkanická (žilná)

    Lokalita
    Podhůra
    stěnový lom na těžbu sedimentů kulmské facie ležící cca 2 km j. od Lipníka nad Bečvou (ve vlastnictví společnosti KAMENOLOMY ČR, s.r.o.)

    Geologická jednotka
    moravskoslezské paleozoikum

    Stáří
    pozdně variské – paleozoikum: pravděpodobně sv. karbon až sp. perm

    Složení horniny
    hlavní složky: živec (plagioklas, K-živec), amfibol, pyroxen, chlorit, leukoxen
    akcesorické složky: titanit, ilmenit, křemen, apatit, epidot, pyrit, prehnit, kalcit

    Stavba
    struktura: holokrystalická, jemně až drobně zrnitá, ofitická s přechody do porfyrické
    textura: všesměrně zrnitá (masivní), kompaktní s přechody do mandlovcové (amygdaloidní)

    Charakteristika

    Lamprofyr je tmavá žilná hornina charakteristická přítomností vyrostlic tmavých minerálů a současně i jejich vysokým zastoupením v základní hmotě. Na Moravě jsou tyto horniny obecně poměrně vzácné. V lomu Podhůra je odkryto několik subparalelních pravých žil, které prorážejí okolní kulmské sedimenty. Lamprofyr z lomu Podhůra má makroskopicky šedou až šedozelenou barvu. Na horní straně vzorku je patrný kontakt s okolní tmavě šedou drobou (na puklině droby se lesknou drobná žlutá zrnka pyritu). Lamprofyr je jemnozrnný až drobnozrnný, někdy obsahuje drobné izometrické vyrostlice šedozelené barvy. Mikrostruktura se v centrální části žíly nejvíce blíží ofitické, směrem k okrajům žíly se velikost zrn jednotlivých minerálů zmenšuje a struktura přechází v porfyrickou. Zhruba polovina objemu horniny připadá na živce (převážně plagioklasy, méně K-živce), zbylý objem zaujímají především amfiboly, pyroxeny, chlorit a leukoxen. Primární minerály jsou silně postiženy hydrotermálními přeměnami (chloritizace tmavých minerálů, albitizace plagioklasů, karbonatizace, pyritizace). V některých partiích hornina obsahuje také drobné mandličky vyplněné zejména kalcitem a chloritem. Na základě minerálního složení by hornina odpovídala alterovanému alkalickoživcovému mikrosyenitu. Vzorek je pronikán tenkými (max. 2 mm mocnými) bílými kalcitovými žilkami, které místy obsahují i drobná zrnka diamantově lesklého žlutohnědého sfaleritu.

    Využití
    drcené kamenivo

  • A9: Trachyandezit – Komňa (neoidní vulkanismus v Západních Karpatech)

    Hornina
    trachyandezit

    Typ horniny
    magmatická – subvulkanická (žilná)

    Lokalita
    Komňa – Bučník
    stěnový lom se zahloubením na těžbu trachyandezitů a pískovců svodnického souvrství ležící cca 11 km vjv. od Uherského Brodu (ve vlastnictví společnosti Kamenolom Bučník)

    Geologická jednotka
    neoidní vulkanismus v Západních Karpatech

    Stáří
    neoidní – kenozoikum: miocén – baden

    Složení horniny
    hlavní složky: vyrostlice – živce (plagioklas, K-živec), základní hmota – živce (plagioklas, K-živec), muskovit, karbonát, pyrit
    akcesorické složky: základní hmota – sklo 

    Stavba
    struktura: porfyrická s jemnozrnnou až celistvou hemikrystalickou základní hmotou
    textura: všesměrně zrnitá (masivní), kompaktní

    Charakteristika

    Trachyandezit z kamenolomu Komňa reprezentuje vzorek z až desítky metrů mocné ložní žíly, která intrudovala cca před 14 mil. lety do sedimentů svodnického souvrství. Jedná se o jedno z největších a nejlépe odkrytých těles neovulkanitů Uherskobrodska situované východně od nezdenického zlomu. Tento trachyandezit má šedobílou barvu a je tvořen převážně bílými až bílooranžovými izometrickými až tlustě tabulkovitými vyrostlicemi živců (plagioklas převažuje nad K-živcem). Ve světlé hemikrystalické základní hmotě jsou kromě živců a skla hojně přítomna makroskopicky rozeznatelná zrnka pyritu, který zvětráváním nabíhá do barev pavího chvostu. Vzorek je silně postižen propylitizací, postmagmatickou hydrotermální přeměnou, při níž jsou živce a sklo zatlačovány muskovitem, albitem, křemenem a pyritem. Vyrostlice původně přítomných tmavých minerálů zcela podlehly karbonatizaci. Místy se v hornině vyskytují také drobné dutinky (po plynech unikajících z tuhnoucího magmatu), zčásti vyplněné nažloutlým dolomitem. Na povrchu kamene jsou ojediněle vidět také tzv. manganové dendrity – černé keříčkovité výkvěty oxidů a hydroxidů manganu.

    Využití
    drcené kamenivo

  • A10: Bazalt – Bílčice (neoidní vulkanismus v Českém masivu)

    Hornina
    bazalt (čedič)

    Typ horniny
    magmatická – výlevná (vulkanická)

    Lokalita
    Bílčice
    kamenolom na těžbu sloupcovitě odlučného čediče ležící cca 14 km jv. od Bruntálu (ve vlastnictví společnosti KAMENOLOMY ČR, s.r.o.)

    Geologická jednotka
    neoidní vulkanismus v Českém masivu – lávový proud stratovulkánu Velký Roudný

    Stáří
    neoidní – kenozoikum: pliocén až pleistocén

    Složení horniny
    hlavní složky: vyrostlice – olivín, pyroxen; základní hmota – bazický plagioklas, olivín, pyroxen
    akcesorické složky: základní hmota – magnetit, ilmenit, apatit, foidy, sklo

    Stavba
    struktura: porfyrická s jemnozrnnou, celistvou, až hemikrystalickou základní hmotou
    textura: všesměrně zrnitá (masivní), kompaktní

    Charakteristika

    Vzorky bazaltu z kamenolomu Bílčice, založeném v cca 2 mil. let starém lávovém proudu stratovulkánu Velký Roudný, mají díky specifické odlučnosti čediče tvar šestibokých sloupců. Sloupcovitá odlučnost se vyvinula následkem vertikálního rozpukání horniny díky teplotním rozdílům v chladnoucím lávovém proudu. Bazalt z Bílčic je na čerstvém lomu tmavě šedý, na zvětralém povrchu se barva mění na světle šedou a rezavohnědou. Je tvořen izometrickými porfyrickými vyrostlicemi zeleného olivínu (s 60–80 mol. % forsteritové složky) o velikosti až 5 mm, které obklopuje šedá velmi jemnozrnná základní hmota. Méně často se vyskytují také krátce sloupcovité vyrostlice černého pyroxenu (augitu). Jemnozrnná až celistvá základní hmota horniny je složená zejména z pyroxenu, plagioklasu, olivínu, magnetitu, ilmenitu a variabilního množství skla a foidů (nefelínu). Při větším zastoupení nefelínu hornina klasifikačně přechází až v nefelinický bazanit. Původ magmatu těchto alkalických vnitrodeskových bazaltických hornin lze podle dostupných geochemických dat předpokládat ve svrchním zemském plášti, s jen nepatrným příspěvkem materiálu zemské kůry.

    Využití
    drcené kamenivo