SEKCE B – METAMORFOVANÉ HORNINY

  • Geopark
  • SEKCE B – METAMORFOVANÉ HORNINY

Přeměněné horniny (metamorfity) vznikly přeměnou starších magmatických, sedimentárních nebo metamorfovaných hornin za různých teplot a tlaků. Z hlediska typu metamorfózy rozlišujeme horniny regionálně a kontaktně metamorfované. Při regionální metamorfóze spojené obvykle s velkým vrásněním jsou přeměněny obrovské celky zemské kůry. Ke kontaktní metamorfóze dochází nejčastěji následkem extrémního prohřátí starších hornin v okolí magmatické intruze.

Sekce metamorfovaných hornin obsahuje pestrou škálu regionálně i kontaktně metamorfovaných hornin. Na vzorcích lze ukázat základní texturní znaky metamorfitů, rozdíly v minerálním složení i intenzitě metamorfózy. Nechybí ani některé speciálnější typy hornin, na nichž rádo spočine oko odborníka i laika.

B1 – B11: Regionálně metamorfované horniny

B12: Kontaktně metamorfované horniny

P2: Regionálně metamorfované horniny

  • B1: Erlan (bludovit) – Bludov (silezikum – skupina Branné)

    Hornina
    erlan („bludovit“)

    Typ horniny
    regionálně metamorfovaná

    Lokalita
    Bludov – Nový lom

    stěnový kamenolom na těžbu „bludovitu“ ležící cca 3 km z. od Šumperka (ve vlastnictví společnosti Bludovit, s.r.o.)

    Geologická jednotka
    silezikum – skupina Branné (hrabenovský ostrov)

    Stáří
    stáří protolitu (původního nečistého vápence): devon (?)
    stáří metamorfózy: variské (karbon)

    Minerální složení
    hlavní minerály: granát, wollastonit, diopsid, epidot, vesuvian
    akcesorické minerály: křemen, kalcit, titanit, plagioklas, K-živec

    Stavba
    struktura: porfyroblastická s nematoblastickou či granonematoblastickou strukturou základní tkáně
    textura: masivní, páskovaná

    Charakteristika

    Jde o erlan (vápenatosilikátový rohovec) vzniklý metamorfózou slínitého vápence. Vzájemnou reakcí mezi karbonátovými (kalcit) a silikátovými (jílové minerály, živce, slídy, křemen) minerály za vysokých teplot panujících při metamorfóze vznikla charakteristická asociace vápníkem bohatých silikátů. Hornina má často charakteristicky páskovanou stavbu, kdy se jednotlivé pásky liší svým nerostným složením. Nápadným minerálem je granát (v němž převažuje grosulárová komponenta nad andraditovou), který v hornině hojně vytváří porfyroblasty hnědočervené barvy o velikosti až 1 cm. Zeleně až žlutozeleně zabarvená zrna (někdy sloupečky o velikosti až 3 cm) v hornině tvoří minerály epidotové skupiny a vesuvian. Šedozeleně zbarvené partie obsahují jako hlavní složku pyroxen (diopsid). Jemnozrnná sněhobílá základní tkáň je tvořena zejména drobnými jehličkami wollastonitu.

    Využití

    Z horniny vyseparovaný wollastonit se používá ve slévárenském průmyslu na vyprašování odlévacích forem.

  • B2: Mramor – Lipová-lázně – Horní Lipová (silezikum – skupina Branné)

    Hornina
    mramor

    Typ horniny
    regionálně metamorfovaná

    Lokalita
    Lipová-lázně – Horní Lipová – lom na Mramorovém vrchu
    stěnový kamenolom na těžbu mramoru ležící cca 7 km zjz. od Jeseníku (ve vlastnictví společnosti Slezský kámen, a.s.)

    Geologická jednotka
    silezikum – skupina Branné

    Stáří
    stáří protolitu (původního vápence): devon (?)
    stáří metamorfózy: variské (karbon)

    Minerální složení
    hlavní minerály: kalcit
    akcesorické minerály: grafit

    Stavba
    struktura: granoblastická
    textura: masivní, páskovaná

    Charakteristika

    Mramor (krystalický vápenec) je metamorfovaná hornina vznikající přeměnou vápence. Těžený „tmavý“ hornolipovský mramor (B2a) se vyznačuje ojedinělou barevností a kresbou, a to i v celoevropském srovnání. Stavba horniny je typicky páskovaná, kdy se na vzorku střídají barevně odlišné polohy mající různé odstíny šedé barvy. Místy se v hornině objevují i ložní polohy či čočky čistě bílého kalcitu. Mramor je kalcitický, chemicky vysoce čistý, jemnozrnný a jeho šedé zbarvení je zapříčiněno jemně dispergovaným grafitem. Vysoká tvrdost, dobrá leštitelnost, netradiční barva a zajímavá kresba jsou příčinou velké oblíbenosti lipovského mramoru jako dekoračního kamene. Jinou varietou je „světlý“ hornolipovský mramor (B2b), na jehož složení se podílí převážně bílý kalcit, který doplňují šedé pásky s grafitickým pigmentem.

    Využití

    ušlechtilé kamenické práce (leštěné obklady, náhrobky, dlažba, aj.)

  • B3: Mramor – Supíkovice (silezikum – plášť žulovského masivu)

    Hornina
    mramor

    Typ horniny
    regionálně metamorfovaná

    Lokalita
    Supíkovice
    jámový kamenolom na těžbu supíkovického mramoru ležící cca 10 km ssv. od Jeseníku (ve vlastnictví společnosti Slezský kámen, a.s.)

    Geologická jednotka
    silezikum – plášť žulovského masivu

    Stáří
    stáří protolitu (původního vápence): devon (?)
    stáří metamorfózy: variské (karbon)

    Minerální složení
    hlavní minerály: kalcit
    akcesorické minerály: grafit, křemen, flogopit, plagioklas

    Stavba
    struktura: granoblastická
    textura: masivní, nevýrazně páskovaná

    Charakteristika

    Supíkovický mramor vznikl přeměnou původního vápence tepelným působením intruze žulovského masivu. Původní vápenec byl chemicky velice čistý, kalcitický, s minimálním obsahem nekarbonátových příměsí, díky čemuž mramor obsahuje vedle kalcitu jen minimum dalších minerálů. Typický supíkovický mramor se vyznačuje sněhobílou barvou („slezská Carrara“) a někdy i přítomností šedě zbarvených smouh. Tmavší partie se vyznačují zvýšeným obsahem nekarbonátových minerálů, zejména grafitového pigmentu (černé zbarvení), lístečků flogopitu (bronzového vzhledu), ojediněle i zrnek pyritu. Charakteristickým rysem je hrubší zrnitost mramoru, jednotlivá zrna kalcitu v hornině dosahují velikosti až 1 cm. Pro své vynikající estetické i mechanické vlastnosti (výborná leštitelnost, minimální nasákavost, vysoká pevnost) patří supíkovický mramor mezi naše nejkvalitnější dekorační kameny.

    Využití
    ušlechtilé kamenické práce (leštěné obklady, náhrobky aj.)

  • B4: Serpentinit – Bory (strážecké moldanubikum – borský granulitový masiv)

    Hornina
    serpentinit (hadec)

    Typ horniny
    regionálně metamorfovaná

    Lokalita
    Bory

    stěnový kamenolom na těžbu granulitů ležící cca 8 km ssv. od Velkého Meziříčí (ve vlastnictví společnosti COLAS CZ, a.s.)

    Geologická jednotka
    strážecké moldanubikum – borský granulitový masiv

    Stáří
    stáří protolitu: není známo
    stáří metamorfózy: variské (devon – karbon)

    Minerální složení
    hlavní minerály: minerály serpentinové skupiny, chlorit, olivín
    akcesorické minerály: pyroxen, chromit, antofylit, mastek, opál, magnetit

    Stavba
    struktura: smyčková, mřížovitá
    textura: masivní

    Charakteristika
    Borský serpentinit vznikl serpentinizací peridotitu, hlubinné vyvřelé horniny pocházející ze zemského svrchního pláště. Během variského vrásnění byly bloky těchto plášťových hornin vyneseny z hloubek kolem 100 km k zemskému povrchu. Vystavený vzorek představuje jeden takový drobný (asi 1 m velký) útržek zemského pláště. Během výstupu k povrchu došlo ke značným změnám minerálního složení horniny. Z původního peridotitu v hornině zůstaly jen zrnka chromitu a relikty olivínu a pyroxenu. Novotvořenými minerály, vzniklými na úkor olivínů a pyroxenů při této přeměně (tzv. serpentinizace), jsou minerály serpentinové skupiny, chlorit, mastek, antofylit a magnetit. Čerstvý serpentinit má černou barvu. V okrajových částech je vlivem navětrání zabarven dohněda limonitem. Na povrchu vzorku je místy zachován lem („slupka“), vzniklý vzájemnou chemickou reakcí mezi serpentinitem a okolními granulity, v nichž byla serpentinitová budina původně uložena. Lem je složen z antofylitu, chloritu, vermikulitu a montmorillonitu. Chlorit s dalšími jmenovanými fylosilikáty v hornině lokálně tvoří i samostatné žilky. Na přední straně kamene jsou na navětralém serpentinitu dobře patrné i drobné žilky tvořené černým opálem.

    Využití
    drcené kamenivo

  • B5: Amfibolit – Jeseník – Bukovice (silezikum – jesenický amfibolitový masiv)

    Hornina
    amfibolit

    Typ horniny
    regionálně metamorfovaná

    Lokalita
    Jeseník – Bukovice
    stěnový lom na těžbu hornin jesenického amfibolitového masivu ležící v obci Bukovice cca 2 km jjz. od Jeseníku (ve vlastnictví společnosti KAMENOLOMY ČR, s.r.o.)

    Geologická jednotka
    silezikum – jesenický amfibolitový masiv

    Stáří
    stáří protolitu: spodní paleozoikum – pravděpodobně devon
    stáří metamorfózy: variské (devon – karbon)

    Minerální složení
    hlavní minerály: amfibol, plagioklas, pyroxen, karbonát, biotit
    akcesorické minerály: granát, chlorit, epidot, K-živec, titanit, ilmenit

    Stavba
    struktura: granoblastická, v některých partiích i nematogranoblastická či lepidogranoblastická
    textura: výrazně páskovaná

    Charakteristika

    Vzorek představuje typický tzv. polyschematický amfibolit jesenického amfibolitového masivu. Přesné petrografické označení horniny je erlan-amfibolitový stromatit. Stavba horniny je zřetelně páskovaná. Světlé pásky jsou tvořeny minerální asociací, jež odpovídá erlanu – kyselý plagioklas, klinopyroxen s převahou diopsidové komponenty, amfibol blízký aktinolitu (vznikající uralitizací pyroxenu), karbonát, v malé míře i epidot a K-živec. Tmavé pásky svým složením odpovídají amfibolitu. Podstatnými složkami jsou v nich amfibol (edenitová až pargasitová jádra s aktinolitovými lemy), kyselý plagioklas, lokálně i biotit, granát (almandin-pyropový) či chlorit. Místy se vyskytují i pásky a dlouze protažené čočky šedobílého sekrečního křemene. Amfibolit-erlanový stromatit vznikl metamorfózou vulkanosedimentárního protolitu, přičemž přeměnou vulkanosložky vznikly amfibolity a ze sedimentární komponenty erlanové polohy.

    Využití
    drcené kamenivo

  • B6: Migmatit – Polnička (strážecké moldanubikum)

    Hornina
    migmatit

    Typ horniny
    regionálně metamorfovaná

    Lokalita
    Polnička
    stěnový lom se zahloubením na těžbu migmatitizovaných rul ležící cca 4 km ssz. od Žďáru nad Sázavou (ve vlastnictví společnosti KÁMEN BRNO, s.r.o.)

    Geologická jednotka
    strážecké moldanubikum

    Stáří
    stáří protolitu: svrchní proterozoikum až spodní paleozoikum
    stáří metamorfózy: variské (devon – karbon)

    Minerální složení
    hlavní minerály: křemen, kyselý plagioklas, K-živec, biotit, amfibol
    akcesorické minerály: granát, titanit, apatit, zirkon

    Stavba
    struktura: lepidogranoblastická, lokálně i porfyroblastická s lepidogranoblastickou základní tkání
    textura: páskovaná, stromatitová

    Charakteristika

    Vzorek je charakteristickou ukázkou stromatitického migmatitu. Díky velmi silné metamorfóze došlo k částečnému natavení horniny a následnému oddělení taveniny (metatektu) od neroztavených partií (restitu) do samostatných subparalelních poloh. Tmavší partie horniny jsou tvořeny restitem, v němž jsou obsaženy ve větší míře tmavé minerály (biotit, amfibol, granát). Světlejší pásky tvoří metatekt, v němž převažují křemen a živce. Bílý skelně lesklý draselný živec v některých partiích horniny vytváří i nápadná větší individua o velikosti až 2 cm. V některých partiích k natavení (migmatitizaci) horniny nedošlo a v těchto místech má hornina charakter biotitické, resp. amfibolicko-biotitické pararuly. Protolitem byly sedimentární horniny blízké drobám.

    Využití

    drcené kamenivo

  • B7: Pararula – Hanušovice – Žleb (staroměstská skupina)

    Hornina
    pararula

    Typ horniny
    regionálně metamorfovaná

    Lokalita
    Hanušovice – Žleb
    stěnový lom na těžbu ruly ležící cca 1 km sz. od Hanušovic (ve vlastnictví společnosti KAMENOLOMY ČR, s.r.o.)

    Geologická jednotka
    staroměstská skupina

    Stáří
    stáří protolitu: svrchní proterozoikum až spodní paleozoikum (?)
    stáří metamorfózy: variské (devon – karbon)

    Minerální složení
    hlavní minerály: křemen, plagioklas, biotit, amfibol
    akcesorické minerály: chlorit, epidot, allanit, zirkon

    Stavba
    struktura: lepidogranoblastická
    textura: páskovaná

    Charakteristika

    Biotit-amfibolická pararula z lokality Hanušovice je středně zrnitá metamorfovaná hornina, vzniklá přeměnou sedimentárního protolitu svým složením blízkého drobě. Vyznačuje se nevýrazně páskovanou stavbou. Světlé partie horniny obsahují převahu světlých minerálů, zejména křemene a kyselého plagioklasu (chemickým složením odpovídajícímu oligoklasu). Tmavší partie obsahují větší množství tmavých minerálů, zejména biotitu a amfibolu, ojediněle i chloritu, granátu a epidotu. Za čerstva je pararula světle šedá, ale vlivem navětrání se barva mění na nahnědlou. Vystavený vzorek je protínán četnými tenkými (max. 1-2 mm mocnými) žilkami složenými z šedobílého křemene a světle zeleného epidotu. Žilky jsou ve vzorku velmi hojné a z hlediska prostorové orientace náležejí dvěma různě orientovaným systémům. Jde o mineralizaci tzv. alpské parageneze, jejíž minerály krystalizovaly z ohřátých roztoků, které po puklinách horniny cirkulovaly nedlouho po ukončení hlavních fází variské metamorfózy.

    Využití
    drcené kamenivo

  • B8: Ortorula – Rosice – Zastávka (svratecká klenba moravika – bítešská skupina)

    Hornina
    ortorula

    Typ horniny
    regionálně metamorfovaná

    Lokalita
    Rosice – Zastávka
    stěnový lom na těžbu bítešských rul ležící cca 20 km z. od Brna (ve vlastnictví společnosti Českomoravský štěrk, a.s.)

    Geologická jednotka
    svratecká klenba moravika – bítešská skupina

    Stáří
    stáří protolitu: svrchní proterozoikum (radiometrické datování ukázalo 580–790 mil. let)
    stáří metamorfózy: variské (devon – karbon)

    Minerální složení
    hlavní minerály: křemen, K-živec, plagioklas, biotit, muskovit
    akcesorické minerály: granát, chlorit, apatit, zirkon, titanit, rudní minerály

    Stavba
    struktura: lepidogranoblastická, místy porfyroblastická s lepidogranoblastickou strukturou základní tkáně, místy i porfyroklastická
    textura: plošně paralelní, plástevnatá, místy okatá

    Charakteristika

    Bítešská ortorula je silně metamorfovaná středně až drobně zrnitá hornina, která vznikla přeměnou magmatické horniny granitového složení. Vyznačuje se silně proměnlivou vnitřní stavbou, která je zapříčiněna nerovnoměrným působením metamorfních dějů, které probíhaly ve více dílčích fázích, příp. i rozdíly v minerálním složení protolitu. Hlavními složkami jsou ze světlých minerálů křemen, K-živce (ortoklas převažuje nad mikroklinem) a kyselý plagioklas. Světlé minerály mohou v hornině někdy tvořit „oka“ až centimetrové velikosti, která jsou protažená souhlasně s břidličnatostí horniny. Ostatní minerály (hlavně slídy – muskovit i biotit) bývají jemnozrnnější a jsou tedy součástí základní tkáně horniny.

    Využití
    drcené kamenivo

  • B9: Ortorula – Rančířov (moldanubikum západní Moravy)

    Hornina
    ortorula

    Typ horniny
    regionálně metamorfovaná

    Lokalita
    Rančířov
    stěnový kamenolom se zahloubením na těžbu ruly ležící cca 4 km jv. od Jihlavy (ve vlastnictví společnosti COLAS CZ, a.s.)

    Geologická jednotka
    moldanubikum západní Moravy

    Stáří
    stáří protolitu: svrchní proterozoikum
    stáří metamorfózy: variské (devon – karbon)

    Minerální složení
    hlavní minerály: křemen, K-živec, plagioklas, turmalín, muskovit
    akcesorické minerály: granát, apatit, zirkon, Mn-columbit, Nb-rutil

    Stavba
    struktura: granoblastická až lepidogranoblastická, lokálně porfyroblastická s lepidogranoblastickou základní tkání
    textura: páskovaná

    Charakteristika

    Leukokratní muskoviticko-turmalinická ortorula je světlá středně až hrubě zrnitá hornina, která vznikla metamorfózou leukokratního turmalinického granitu. V rámci typologie ortorul moldanubika ji lze označit jako ortorulu typu Blaník. Vyznačuje se bělošedou barvou a páskovanou texturou, přičemž jednotlivé pásky se liší zrnitostí a/nebo minerálním složením. Hlavními složkami horniny jsou šedý křemen, bílé štěpné skelně lesklé živce (K-živec a kyselý plagioklas), sloupečky či izometrická zrna černého turmalínu (skorylu) a stříbřitě lesklé šupinky světlé slídy (muskovitu). Vedlejší, lokálně přítomnou komponentou jsou červenohnědá až 5 mm velká okrouhlá zrna granátu, v jejichž chemismu převažuje almandinová složka a v menší míře (do 37 %) je zastoupena i spessartinová složka. Typickým rysem je značná variabilita v zrnitosti v rámci jednotlivých pásků, kdy nejběžnější minerály (živce) nalezneme v individuích o velikosti zlomku milimetru až po 3 cm.

    Využití
    drcené kamenivo

  • B10: Kvarcit – Rančířov (moldanubikum západní Moravy)

    Hornina
    kvarcit

    Typ horniny
    regionálně metamorfovaná

    Lokalita
    Rančířov
    stěnový kamenolom na těžbu ruly ležící cca 4 km jv. od Jihlavy (ve vlastnictví společnosti COLAS CZ, a.s.)

    Geologická jednotka
    moldanubikum západní Moravy

    Stáří
    stáří protolitu: svrchní proterozoikum až spodní paleozoikum, stáří metamorfózy: variské (devon – karbon)

    Minerální složení
    hlavní minerály: křemen
    akcesorické minerály: biotit, grafit, živce, pyrit

    Stavba
    struktura: granoblastická
    textura: masivní

    Charakteristika

    Kvarcit z Rančířova je za čerstva černá velmi jemnozrnná hornina bez makroskopicky patrné metamorfní břidličnatosti či jiného usměrnění nerostných součástek. Vyznačuje se nerovným až lasturnatým lomem, v tenkých třískách hnědavě prosvítá. Hlavní složkou (která zaujímá více než 90 obj. %) je křemen, v podstatně menší míře hornina obsahuje i izolovaná zrnka živců, lístečky biotitu a pigment grafitu. Lokálně může obsahovat i pyrit, který při navětrání vytváří rezavé povlaky limonitu. Jde o horninu velmi pevnou a houževnatou, která odolává zvětrávacím procesům (v terénu často tvoří vyvýšeniny) a díky své tvrdosti způsobuje i potíže při průmyslové těžbě a úpravě vytěženého kameniva (opotřebení vrtných korunek, drtičů, apod.). Jde o přeměněnou horninu, která vznikla regionální metamorfózou sedimentárních hornin bohatých na křemen, tj. pískovců nebo křemenců.

    Využití
    drcené kamenivo

  • B11: Fylit – Lomnička (svratecká klenba moravika – skupina Bílého potoka)

    Hornina
    fylit

    Typ horniny
    regionálně metamorfovaná

    Lokalita
    Lomnička – Dřínová
    stěnový lom se zahloubením na těžbu metagranitoidů, vápenců a fylitů ležící cca 2 km sz. od Tišnova (ve vlastnictví společnosti ROSA s.r.o.)

    Geologická jednotka
    svratecká klenba moravika – skupina Bílého potoka

    Stáří
    stáří protolitu: svrchní proterozoikum až svrchní paleozoikum
    stáří metamorfózy: variské (devon – karbon)

    Minerální složení
    hlavní minerály: křemen, albit, muskovit, chlorit, kalcit
    akcesorické minerály: pyrit, grafit, apatit, zirkon

    Stavba
    struktura: lepidogranoblastická
    textura: plošně paralelní

    Charakteristika

    Fylit je jemnozrnná slabě metamorfovaná hornina, která vzniká přeměnou jílových sedimentů. Má šedou barvu (díky jemně rozptýlenému grafitovému pigmentu) a zřetelně patrnou břidličnatost, která je důsledkem výrazného přednostního usměrnění šupin a tabulek fylosilikátů (chloritu a muskovitu). Na příčném lomu (tj. kolmo k foliačním plochám) jsou v hornině patrné až 1 cm mocné dlouze čočkovité kumulace šedého křemene (někdy jej doprovází i černozelený drobně šupinkovitý chlorit klinochlor-chamositové řady) a až 1 mm velké krychlové krystalky žlutého kovově lesklého pyritu. Plochy břidličnatosti (tzv. foliační plochy) bývají detailně provrásněny („svraštěny“).

    Využití
    vzhledem k velmi malé odolnosti vůči zvětrávání se vytěžená hornina používá jen na zásypy.

  • B12: Porcelanit – Komňa (bělokarpatská jednotka – svodnické souvrství)

    Hornina
    porcelanit

    Typ horniny
    kontaktně metamorfovaná

    Lokalita
    Komňa – Bučník
    stěnový lom se zahloubením na těžbu trachyandezitů a pískovců svodnického souvrství ležící cca 11 km vjv. od Uherského Brodu (ve vlastnictví společnosti Kamenolom Bučník)

    Geologická jednotka
    bělokarpatská jednotka

    Stáří
    Stáří protolitu: paleogén (paleocén)
    stáří metamorfózy: miocén (baden – cca 14 mil. let)

    Minerální složení
    hlavní minerály: křemen, K-živec, plagioklas, pyroxen, granát
    akcesorické minerály: opakní minerály

    Stavba
    struktura: mikrokrystalická až celistvá, lokálně porfyroblastická s mikrokrystalickou až celistvou základní tkání
    textura: masivní, místy páskovaná

    Charakteristika

    Porcelanity jsou horniny vznikající působením vysokých teplot (např. od tělesa vulkanické horniny či od hořící uhelné sloje) na jílové sedimenty v přípovrchových (nízkotlakých) podmínkách. V našem případě postihla tato kaustická metamorfóza jílovce svodnického souvrství a zdrojem tepla byla intruze trachyandezitového magmatu. Porcelanit má „porcelánový“ vzhled, lasturnatý lom a je značně tvrdý a křehký. Barva a případné další nehomogenity ve stavbě horniny (páskování) byly zděděny z původního jílovce. Při navětrání přechází původní světle šedá barva do rezavé, nažloutlé nebo až téměř bílé. Z původních minerálních fází se zachoval jen křemen, všechny ostatní minerální fáze jsou novotvořené. Větší část horniny je tvořena velmi jemnozrnnou směsí křemene, živců a klinopyroxenu diopsid-hedenbergitové řady. Lokálně se v hornině mohou vyskytnout i větší (až několik milimetrů velké) červenohnědé porfyroblasty fluorem bohatého granátu – grosuláru. Na vzorku je porcelanit protínán četnými mladšími kalcitovými žilkami bílé barvy.

    Využití
    výroba drceného kameniva, pěkně vybarvené kusy lze brousit pro výrobu okrasných předmětů (těžítka, popelníky, apod.).

  • P2: Migmatit – Vícenice u Náměště nad Oslavou (moldanubikum západní Moravy)

    Hornina
    migmatit (migmatitizací modifikovaný kontakt amfibolitu a kvarcitické ruly)

    Typ horniny
    regionálně metamorfovaná

    Lokalita
    Vícenice u Náměště nad Oslavou
    jámový kamenolom na těžbu migmatitizované ruly ležící cca 1,5 km z. od Náměště nad Oslavou (ve vlastnictví společnosti COLAS CZ, a.s.)

    Geologická jednotka
    moldanubikum západní Moravy

    Stáří
    stáří protolitu: svrchní proterozoikum až spodní paleozoikum
    stáří metamorfózy: variské (devon – karbon)

    Složení horniny
    hlavní minerály: amfibolit – amfibol, plagioklas, biotit; kvarcitická rula – křemen, biotit, plagioklas, metatekt – amfibol, plagioklas, křemen, biotit
    akcesorické minerály: amfibolit – titanit, chlorit, apatit, muskovit, opakní minerály; kvarcitická rula – muskovit, apatit, zirkon, opakní minerály; metatekt – K-živec, titanit, epidot, chlorit, apatit, zirkon, opakní minerály

    Stavba

    struktura: amfibolit – granoblastická; kvarcitická rula – lepidogranoblastická; metatekt – granitická, hypautomorfně zrnitá
    textura: polyschematická stavba vzorku jako celku, spodní část kamene lze označit jako stromatitický migmatit, horní část jako merismitický migmatit

    Charakteristika

    Vzorek je pěknou ukázkou kontaktu dvou metamorfovaných hornin (amfibolitu a kvarcitické ruly), silně modifikovaného následnou migmatitizací. Amfibolit je černá relativně jemnozrnná masivní hornina v horní části kamene. Kvarcitická rula je světle šedá páskovaná jemnozrnná hornina v dolní části kamene. Oba tyto typy hornin představují migmatitizací neroztavený restit. Tavenina vzniklá při migmatitizaci (metatekt) je představována nejvíce hrubozrnnou (velikost minerálních zrn řádově v milimetrech) „strakatou“ horninou charakteru tonalitu, složenou zejména ze světlých zrn křemene a živců a černých zrn amfibolu, která tmelí „úlomky“ obou výše jmenovaných metamorfovaných hornin. Na vzorku lze také ilustrovat odlišnou reologii rozdílných horninových typů během migmatitizace. Amfibolit se choval více křehce (působí „rozdrceným“ dojmem a metatekt jím proniká sítí náhodně orientovaných žilek) než kvarcitická rula (její „úlomky“ jsou zaoblenější a metatekt je přítomen výhradně v páscích paralelních s foliací kvarcitické ruly).

    Využití

    Hornina se těží pro výrobu drceného kameniva.