Geologické zajímavosti dokumentují různé magmatické, sedimentární, metamorfní a tektonické procesy zamrzlé v čase, stopy po činnosti fosilních organismů a petrologické rarity, které příroda vytvořila na našem území. Při bedlivém prohlížení vzorků možná objevíte i diamant či jiný drahokam…

D1: Pískovec s fosilní stopou Zoophycos isp. – Bzová (bělokarpatská jednotka – svodnické souvrství)

D2: Zkrasovělý mramor – Supíkovice (silezikum – plášť žulovského masivu)

D3: Valoun křemitého slepence – Tasovice (moravskoslezské paleozoikum – bazální klastika)

D4: Budiny amfibolitu v migmatitu – Polnička (strážecké moldanubikum)

D5: Valoun vápence s vrtbami mlžů – Hranice (karpatská předhlubeň)

D6: Prachovec s čeřinami – Lipník nad Bečvou – Podhůra (moravskoslezské paleozoikum – hradecko-kyjovické souvrství)

D7: Tektonické zrcadlo na granulitu – Bory (strážecké moldanubikum)

D8: Xenolit serpentinitu (hadce) s reakčním lemem – Polnička (strážecké moldanubikum)

D9: Magmatická brekcie v porcelanitu – Komňa (bělokarpatská jednotka – svodnické souvrství)

D10: Migmatitizace ruly – Vanov (moldanubikum západní Moravy)

Poutač: Migmatitizace kontaktu ruly a amfibolitu – Vícenice (moldanubikum)

Vzorek D1

Hornina
pískovec s fosilní stopou Zoophycos isp.

Typ horniny
sedimentární

Lokalita
Bzová
stěnový kamenolom na těžbu pískovce ležící cca 5 km jjv. od Bojkovic (ve vlastnictví společnosti NATRIX, a.s.)

Geologická jednotka
magurská skupina příkrovů – bělokarpatská jednotka – svodnické souvrství

Stáří
kenozoikum: paleogén – paleocén

Složení horniny
hlavní složky: klasty křemene a živce písčité velikosti (obvykle 0,1-0,2 mm), tmelené jemnozrnným pojivem složeným z drobných zrn křemene a jílových minerálů
akcesorické složky: klasty zirkonu, muskovitu a biotitu, zrna karbonátu v pojivu horniny

Stavba
struktura: psamitická
textura: masivní

Charakteristika

Světle šedý jemnozrnný pískovec obsahuje hojné fosilní stopy rodu Zoophycos, která je typická svým vějířovitým, laločnatým až eliptickým tvarem. Jednotlivé laloky sestávají z lamin označovaných jako tzv. spreite struktury. Jejich obvyklý tvar připomíná písmeno J. Rozměry laloků se pohybují v intervalu 10–25 cm. Uprostřed celé stavby se obvykle nachází centrální šachta. Zoophycos je zpravidla pokládán za potravní stopu (fodinichnion). Obvykle se vyskytuje v prostředí s nízkou energií (pod bází bouřkového vlnění). Původce tohoto ichnorodu preferoval částečně zpevněné substráty, které komplexně prožíral. Ze substrátu konzumoval organické zbytky, ale zároveň mohl filtrovat mořskou vodu nebo sbírat potravu na dně a organické zbytky dále „skladovat“ v částech stopy. Stopa se může vyskytovat v mělko- i hlubokovodních sedimentech. Za původcem stopy bývají obvykle považováni polychétní červi.

Využití
Pískovec se těží pro výrobu drceného kameniva, kamenných bloků, šlapáků, dlažby a haklíků, solitérní bloky s vhodným tvarem nebo stavbou slouží jako dekorační kameny do okrasných zahrad.

Vzorek D2

Hornina
zkrasovělý mramor

Typ horniny
regionálně metamorfovaná

Lokalita
Supíkovice
jámový kamenolom na těžbu supíkovického mramoru ležící cca 10 km ssv. od Jeseníku (ve vlastnictví společnosti Slezský kámen, a.s.)

Geologická jednotka
silezikum – plášť žulovského masivu

Stáří
stáří protolitu (původního vápence): devon(?)
stáří metamorfózy: variské (karbon)
stáří krasových procesů: paleogén a pleistocén

Minerální složení
hlavní minerály: kalcit
akcesorické minerály: grafit, křemen, flogopit, plagioklas

Stavba
struktura: granoblastická
textura: masivní, nevýrazně páskovaná

Charakteristika

Vzorek představuje bílý supíkovický mramor s bohatě vyvinutými korozními krasovými projevy. Krasovění mramoru bylo způsobeno prosakující dešťovou vodou. Kapky deště v sobě při průchodu atmosférou rozpouštějí oxid uhličitý ze vzduchu. Tím vzniká kyselina uhličitá (H2O + CO2 = H2CO3), která po dopadu dešťové kapky na povrch horniny reaguje s hlavní složkou mramoru (kalcitem) za vzniku hydrogenuhličitanu vápenatého [CaCO3 + H2CO3 = Ca(HCO3)2]. Hydrogenuhličitan vápenatý je na rozdíl od uhličitanu vápenatého podstatně lépe rozpustný ve vodě a je tedy srážkovou vodou, kterou je hornina promývána, odnášen pryč. Většina horniny je tak v průběhu času zcela rozpuštěna a odnesena a na místě zůstává pouze nerozpustné jílovité reziduum (tvořené zejména křemenem a jílovými minerály), které charakteristicky zbarvuje zkrasovělý povrch horniny dožluta. Hlavní etapa krasovění supíkovických mramorů proběhla ve starších třetihorách (v paleogénu), kdy ve zdejší oblasti vznikl tropický kuželový kras. Na dotvoření krasových fenoménů se pak v průběhu starších čtvrtohor (pleistocénu) podílely i vody vzniklé táním pevninského ledovce.

Využití
Mramor se používá na ušlechtilé kamenické práce (leštěné obklady, náhrobky aj.), zkrasovělé kusy pak jako ozdobné solitéry do zahrad a parků.

Vzorek D3

Hornina
křemitý slepenec (valoun)

Typ horniny
sedimentární

Lokalita
Tasovice
jámový kamenolom na těžbu pískovce ležící cca 8 km v. od Znojma (ve vlastnictví společnosti COLAS CZ, a.s.)

Geologická jednotka
moravskoslezské paleozoikum – bazální klastika

Stáří
spodní devon (?)

Složení horniny
hlavní složky: klasty křemene štěrkové velikosti (obvykle 2–25 mm), tmelené jemnozrnným arkózovým pojivem složeným z drobných zrn křemene, živců a jílových minerálů
akcesorické složky: klasty silicitů, zirkonu a muskovitu

Stavba
struktura: psefitická konglomerátová s psamitickou základní hmotou
textura: masivní, místy gradačně zvrstvená

Charakteristika

Vzorek je reprezentován valounem slepence. Jako valoun označujeme úlomek minerálu nebo horniny, mechanicky opracovaný (zaoblený a zakulacený) při následném transportu. V daném případě je valoun tvořen monomiktním křemitým slepencem. Složení horniny je velmi jednoduché, dobře opracované klasty (valouny) bílého až šedého křemene o velikosti do 5 cm jsou pojeny jemnozrnnějším materiálem, jenž svým složením odpovídá arkózovému pískovci až arkóze. Pojivo je tvořeno drobnými šedými zrnky křemene a světlými (bělavými) zrny částečně kaolinizovaných živců. Nazelenalá barva horniny je způsobena přítomností chloritu, zatímco narůžovělá barva je zapříčiněna hematitovým pigmentem. Slepenec je charakteristickým reprezentantem horninové asociace tzv. starého červeného pískovce („Old Red Sandstone“), jejíž sedimenty vznikaly v aridním kontinentálním prostředí ve starších prvohorách. Stáří horniny není v Tasovicích paleontologicky doloženo, tradičně se předpokládá spodní devon, ale může být i starší (až kambrické). Slepenec je protínán jedním systémem křemenných žilek, jež mají bílou barvu a mocnost do 1 cm.

Využití
Hornina se těží pro výrobu drceného kameniva.

Vzorek D4

Hornina
budiny amfibolitu v migmatitu

Typ horniny
regionálně metamorfovaná

Lokalita
Polnička
stěnový lom se zahloubením na těžbu migmatitizovaných rul ležící cca 4 km ssz. od Žďáru nad Sázavou (ve vlastnictví společnosti KÁMEN BRNO, s.r.o.)

Geologická jednotka
strážecké moldanubikum

Stáří
stáří protolitu: svrchní proterozoikum až spodní paleozoikum
stáří metamorfózy: variské (devon–karbon)

Složení amfibolitu
hlavní minerály: plagioklas, amfibol
akcesorické minerály: granát, křemen, zirkon, pyrit

Stavba
budiny amfibolitu jsou uzavírány v migmatitizované pararule
struktura amfibolitu: granoblastická
textura amfibolitu: masivní

Charakteristika

Vzorek je charakteristickou ukázkou budináže, tedy procesu, při němž je těleso horniny působením metamorfních deformací rozlámáno a jednotlivé dílčí „úlomky“ obklopeny okolní horninovou matricí. K budináži dochází v důsledku odlišné „plasticity“ hornin – podléhá jí méně plastický litotyp, zatímco více plastický horninový typ „obtéká“ vzniklé úlomky méně plastické horniny. Budiny mají zpravidla oválný až čočkovitý tvar a svým protažením jsou orientovány rovnoběžně s metamorfní foliací. V našem případě došlo k budináži nehomogenního tělesa amfibolitu, uloženého v migmatitizovaných pararulách, za podmínek amfibolitové metamorfní facie. Značná látková i texturní nehomogenita původního tělesa amfibolitu se projevuje přítomností budin (o velikosti až 30 cm) s výrazně odlišnou velikostí zrna a rozdílným minerálním složením. Amfibolity jsou tmavé, drobně až hrubě zrnité horniny složené zejména z bílých zrn plagioklasu a černých zrn amfibolu. Rulová matrice, která budiny amfibolitů obklopuje, je tvořena hlavně křemenem, živci a tmavou slídou (živce často vytvářejí větší porfyroblasty bílé barvy). Protolitem migmatitizovaných rul byly sedimentární horniny blízké drobám, protolitem amfibolitu byly hlubinné bazické magmatické horniny (gabra).

Využití
Hornina se těží pro výrobu drceného kameniva.

Vzorek D5

Hornina
valoun vápence s vrtbami mlžů

Typ horniny
sedimentární

Lokalita
Hranice
stěnový kamenolom na těžbu vápence ležící na v. okraji Hranic (ve vlastnictví společnosti Cement Hranice, a.s.)

Geologická jednotka
karpatská předhlubeň

Stáří
stáří horniny devon, stáří vrteb miocén

Složení horniny
hlavní složky: kalcit
akcesorické složky: -

Stavba vápence
struktura: drobnozrnná až jemnozrnná
textura: masivní

Charakteristika

Vzorek světle šedého jemnozrnného vilémovického vápence s bílými kalcitovými žilkami představuje klast (valoun) z výplní kapes, které vznikly během mladších třetihor na povrchu devonských až spodnokarbonských vápenců hranického paleozoika. Blok vápence byl opracován (zaoblen a zakulacen) působením vlnění miocenního moře. Na jeho povrchu pak našli životní prostor mořští vrtaví mlži, po jejichž činnosti zůstaly na povrchu vápencového valounu četné okrouhlé jamky (vrtby) o průměru až 1 cm a hloubce do 2 cm. Vrtby se systematicky řadí k ichnorodu Gastrochaenolites, jehož přítomnost nasvědčuje vysokoenergetickým podmínkám miocenního moře (příbojová facie). Vápencový valoun se pak stal součástí miocenních mořských sedimentů (v tomto případě slepenců), a to díky stmelení klastů vápence kalcitovým tmelem. Kalcit je poměrně hrubozrnný, nažloutlé barvy a obsahuje četné dutiny vystlané cvočkovitými krystaly kalcitu.

Využití
Vápenec se těží pro výrobu vápna a cementu.

Vzorek D6

Hornina
prachovec s čeřinami

Typ horniny
sedimentární

Lokalita
Lipník nad Bečvou – Podhůra
stěnový kamenolom na těžbu kulmské droby ležící cca 2 km j. od Lipníka nad Bečvou (ve vlastnictví společnosti KAMENOLOMY ČR, s.r.o.)

Geologická jednotka
moravskoslezské paleozoikum – kulm Nízkého Jeseníku – hradecko-kyjovické souvrství

Stáří
spodní karbon

Složení horniny
hlavní složky: klasty jsou tvořeny úlomky křemene, živců a různých hornin, pojivo horniny je reprezentováno zrny křemene, jílovými minerály, sericitem
akcesorické složky: muskovit, apatit, zirkon, granát, rudní minerály

Stavba
struktura: aleuritická s pelitickým pojivem
textura: deskovitá, místy s laminárním gradačním zvrstvením

Charakteristika

Prachovec je zpevněná klastická sedimentární hornina, v níž klasty dosahují velikosti 0,063 až 0,004 mm. Vystavený vzorek představuje dvě vrstvy prachovce, oddělené polohou jílové břidlice. Na příčném lomu je patrné gradační zvrstvení, charakterizované změnou zrnitosti (přechod do jemnozrnnější jílové břidlice) i barvy horniny (jemnozrnnější partie jsou tmavší). Šedá až šedočerná barva horniny je způsobena jemně rozptýlenou organickou hmotou. Jde o mořské sedimenty, usazené z tzv. turbiditních („kalových“) proudů, které do hluboké mořské pánve transportovaly klastický materiál přinášený na mořský šelf tehdejšími řekami z kontinentu. Na horní vrstevní ploše vzorku jsou instruktivně vyvinuty asymetrické čeřiny, vzniklé působením proudění mořské vody na povrchu nezpevněného jemnozrnného jílovito-prachovitého sedimentu usazeného na mořském dně.

Využití
Prachovce jsou těženy spolu s drobami na výrobu drceného kameniva.

Vzorek D7

Hornina
tektonické zrcadlo na granulitu

Typ horniny
regionálně metamorfovaná

Lokalita
Bory
stěnový kamenolom na těžbu granulitů ležící cca 8 km ssv. od Velkého Meziříčí (ve vlastnictví společnosti COLAS CZ, a.s.)

Geologická jednotka
strážecké moldanubikum

Stáří
granulity byly datovány metodou U-Pb na zirkonech na 347±10 milionů let (hranice devon / karbon)

Složení horniny
hlavní minerály: křemen, kyselý plagioklas, draselný živec, granát, biotit
akcesorické minerály: kyanit, sillimanit, spinel (hercynit), rutil, zirkon, monazit

Stavba
struktura: lepidogranoblastická až granoblastická
textura: masivní, místy páskovaná

Charakteristika

Borský granulit je velmi silně metamorfovaná hornina (teplota 850–1000 °C, tlak 18–20 kbar = hloubka kolem 60 km), která vznikla přeměnou kyselých vulkanitů (ryolitů). Je to světlá hornina, místy s páskovanou stavbou. Světlé partie obsahují křemen a živce, v tmavých je nakoncentrován biotit. Červená okrouhlá zrnka tvoří granát. Tmavá hladká plocha na přední straně vzorku je tektonické zrcadlo, které vzniká vyhlazením stěn puklin při tektonických pohybech horninových bloků. Na ploše zrcadla jsou vyvinuty i tzv. striace, tj. rýhování, které probíhá subhorizontálním směrem (jinak orientované rýhy na zrcadle vznikly až druhotně neuctivým zacházením s kamenem při těžbě v lomu). Černá barva zrcadla je způsobena přítomností čistého uhlíku (tuhy neboli grafitu). Izotopické složení tohoto uhlíku indikuje, že jde o grafit hydrotermálního původu, který vznikl vzájemnou reakcí metanu a oxidu uhličitého za vysokých teplot (CH4 + CO2 = 2C + 2H2O), které byly součástí metamorfních fluid. Zcela stejným mechanismem vzniká v P-T podmínkách zemského pláště i druhá modifikace uhlíku (diamant), jejíž přítomnost byla na našem území v posledních letech prokázána v granulitech oháreckého krystalinika v severních Čechách.

Využití
Granulity se těží na výrobu drceného kameniva.

Vzorek D8

Hornina
xenolit serpentinitu (hadce) s reakčním lemem

Lokalita
Polnička
stěnový lom se zahloubením na těžbu migmatitizovaných rul ležící cca 4 km ssz. od Žďáru nad Sázavou (ve vlastnictví společnosti KÁMEN BRNO, s.r.o.)

Geologická jednotka
strážecké moldanubikum

Stáří
stáří protolitu: svrchní proterozoikum až spodní paleozoikum
stáří metamorfózy: variské (devon – karbon)

Složení serpentinitu
hlavní minerály: minerály serpentinové skupiny
akcesorické minerály: magnetit

Stavba
Xenolit serpentinitu s charakteristickým zonálním reakčním lemem je uzavírán v migmatitizované pararule
struktura serpentinitu: granolepidoblastická
textura serpentinitu: masivní

Charakteristika

Jako xenolit označujeme obvykle uzavřeninu cizorodé horniny v magmatické či metamorfované hornině. Vystavený vzorek je tvořen migmatitizovanou pararulou, která obsahuje dva drobné (cca 6 cm velké) čočkovité xenolity amfibolitu (analogické vzorku D4) a jeden oválný xenolit serpentinitu (o velikosti cca 10 x 5 cm). Serpentinitový xenolit černé barvy má kolem sebe charakteristický reakční lem s dobře patrnou zonálností. Kolem serpentinitového jádra je vyvinuta nažloutlá zóna, tvořená hořečnatým amfibolem (antofylitem), jehož jehličky jsou orientovány kolmo k povrchu serpentinitové pecky. Další zóna má světle zelenou barvu a je tvořena vápenatým amfibolem tremolit-aktinolitové řady. Na kontaktu s okolní rulou je pak zóna tvořená lístečky hnědočerného biotitu. Lem vznikl vzájemnou reakcí obou chemicky velmi odlišných horninových typů (serpentinitu a ruly) za podmínek amfibolitové facie a dostatku vody. Rulová matrice, která všechny xenolity obklopuje, je tvořena hlavně křemenem, živci a tmavou slídou (živce často vytvářejí větší porfyroblasty bílé barvy). Procesy migmatitizace ruly byly doprovázeny částečnou extrakcí taveniny (metatektu), která vytvořila diskordantně uložené žíly, místy až pegmatitového vzhledu. Protolitem migmatitizovaných rul byly sedimentární horniny blízké drobám, protolitem amfibolitu byla gabra a protolitem serpentinitu byl peridotit nebo pyroxenit.

Využití
Ruly se těží na výrobu drceného kameniva.

Vzorek D9

Hornina
magmatická brekcie v porcelanitu

Typ horniny
kontaktně metamorfovaná

Lokalita
Komňa – Bučník
stěnový lom se zahloubením na těžbu trachyandezitů a pískovců svodnického souvrství ležící cca 11 km vjv. od Uherského Brodu (ve vlastnictví společnosti Kamenolom Bučník)

Geologická jednotka
bělokarpatská jednotka magurského flyše, svodnické souvrství

Stáří
stáří protolitu: paleogén (paleocén)
stáří metamorfózy: miocén (baden – cca 14 mil. let)

Složení brekcie
hlavní složky: klasty jsou tvořeny porcelanitem a jsou tmeleny propylitizovaným andezitem
akcesorické složky: součásti pojiva je v malé míře i křemen a karbonát

Stavba
struktura: psefitická aglomerátová
textura: masivní

Charakteristika

Vzorek představuje asi 20 cm mocnou polohu magmatické brekcie, uloženou v neporušeném kontaktně metamorfovaném jílovci (porcelanitu). Magmatická brekcie vznikla při vmístění ložní žíly andezitu do sedimentárního souvrství, tvořeného pískovci a jílovci svodnického souvrství. Tepelným působením intruze magmatu byly jílovce změněny na porcelanity. Andezitové magma při vzniku ložní žíly postupovalo podél vrstevních ploch flyšových sedimentů. Tlakové deformace, které toto vmísťování magmatu provázely, způsobily rozlámání (brekciaci) okolních sedimentů. Úlomky pak byly stmeleny andezitovým magmatem a/nebo hydrotermálními minerály (kalcit, křemen), které vykrystalizovaly z ohřátých formačních vod. Úlomky porcelanitu v brekcii jsou ostrohranné, dosahují velikosti až 10 cm a nevykazují žádné přednostní usměrnění. Andezitový tmel brekcie je silně postižen propylitizací, hydrotermální přeměnou, způsobenou horkými vodnými roztoky, které horninou cirkulovaly po utuhnutí andezitového magmatu. Původní minerální asociace andezitu (plagioklas, K-živec, amfibol) přitom byla změněna na směs muskovitu, chloritu, křemene, albitu, pyritu a karbonátu. Působení horkých fluid je patrné i na okolním porcelanitu, v němž je poloha brekcie uložena. V okolí puklin, po nichž roztoky cirkulovaly, je dobře patrné vybělení původně světle šedé horniny a vznik černých dendritů oxidů manganu.

Využití
Výroba drceného kameniva, pěkně vybarvené kusy lze brousit pro výrobu okrasných předmětů (těžítka, popelníky, apod.).

Vzorek D10

Hornina
migmatitizace ruly (s cordieritem)

Typ horniny
regionálně metamorfovaná

Lokalita
Vanov
jámový kamenolom na těžbu ruly ležící cca 4 km sz. od Telče (ve vlastnictví společnosti COLAS CZ, a.s.)

Geologická jednotka
moldanubikum západní Moravy

Stáří
stáří protolitu: svrchní proterozoikum až spodní paleozoikum
stáří metamorfózy: variské (devon – karbon)

Složení horniny
hlavní minerály: křemen, K-živec, plagioklas, biotit, cordierit
akcesorické minerály: muskovit, sillimanit, apatit, zirkon, ilmenit, magnetit

Stavba
struktura: lepidogranoblastická
textura: polyschematická hornina, některé partie odpovídají stromatitu, jiné agmatitu

Charakteristika

Při migmatitizaci je metamorfóza tak silná, že dochází k částečnému natavení horniny. Tento proces často doprovází regionální metamorfózu nebo intruze magmatu. V našem případě podlehly migmatitizaci pararuly nacházející se v bezprostřední blízkosti intruze granitoidů centrálního moldanubického plutonu. Původní pararula (složená z křemene, plagioklasu, draselného živce a biotitu) vznikla regionální metamorfózou protolitu blízkého drobám. Tepelným působením intruze centrálního moldanubického plutonu v nízkotlakých (cca 3 kbar = hloubka 9 km) podmínkách došlo k natavení horniny. Neroztavená část (restit) má tmavou barvu, způsobenou vyšším obsahem biotitu. Tavenina (metatekt) je naopak světlá, složená hlavně ze zrn křemene a živců a vytváří buď světlé proužky uložené souhlasně (konkordantně) s foliací horniny (pokud nedošlo k výraznější migraci taveniny) nebo více či méně nesouhlasně (diskordantně) s hlavní foliací (pokud došlo k přesunu taveniny na větší vzdálenost). Charakteristickým minerálem, který vznikal při migmatitizaci, je cordierit, silikát Mg, Fe a Al, který v hornině vytváří zrna o velikosti až několika centimetrů. Čerstvý cordierit má modrou barvu a často je i průhledný (tyto vzorky jsou sběrateli ceněny), při hydrotermální alteraci či navětrání se barva minerálu mění v modrozelenou až zelenou (mění se ve směs sericitu a chloritu, tzv. pinit).

Využití
Hornina se těží pro výrobu drceného kameniva.