SEKCE B – METAMORFOVANÉ HORNINY

Hornina
erlan („bludovit“)

Typ horniny
regionálně metamorfovaná

Lokalita
Bludov – Nový lom

stěnový kamenolom na těžbu „bludovitu“ ležící cca 3 km z. od Šumperka (ve vlastnictví společnosti Bludovit, s.r.o.)

Geologická jednotka
silezikum – skupina Branné (hrabenovský ostrov)

Stáří
stáří protolitu (původního nečistého vápence): devon (?)
stáří metamorfózy: variské (karbon)

Minerální složení
hlavní minerály: granát, wollastonit, diopsid, epidot, vesuvian
akcesorické minerály: křemen, kalcit, titanit, plagioklas, K-živec

Stavba
struktura: porfyroblastická s nematoblastickou či granonematoblastickou strukturou základní tkáně
textura: masivní, páskovaná

Charakteristika

Jde o erlan (vápenatosilikátový rohovec) vzniklý metamorfózou slínitého vápence. Vzájemnou reakcí mezi karbonátovými (kalcit) a silikátovými (jílové minerály, živce, slídy, křemen) minerály za vysokých teplot panujících při metamorfóze vznikla charakteristická asociace vápníkem bohatých silikátů. Hornina má často charakteristicky páskovanou stavbu, kdy se jednotlivé pásky liší svým nerostným složením. Nápadným minerálem je granát (v němž převažuje grosulárová komponenta nad andraditovou), který v hornině hojně vytváří porfyroblasty hnědočervené barvy o velikosti až 1 cm. Zeleně až žlutozeleně zabarvená zrna (někdy sloupečky o velikosti až 3 cm) v hornině tvoří minerály epidotové skupiny a vesuvian. Šedozeleně zbarvené partie obsahují jako hlavní složku pyroxen (diopsid). Jemnozrnná sněhobílá základní tkáň je tvořena zejména drobnými jehličkami wollastonitu.

Využití

Z horniny vyseparovaný wollastonit se používá ve slévárenském průmyslu na vyprašování odlévacích forem.

Hornina
mramor

Typ horniny
regionálně metamorfovaná

Lokalita
Lipová-lázně – Horní Lipová – lom na Mramorovém vrchu
stěnový kamenolom na těžbu mramoru ležící cca 7 km zjz. od Jeseníku (ve vlastnictví společnosti Slezský kámen, a.s.)

Geologická jednotka
silezikum – skupina Branné

Stáří
stáří protolitu (původního vápence): devon (?)
stáří metamorfózy: variské (karbon)

Minerální složení
hlavní minerály: kalcit
akcesorické minerály: grafit

Stavba
struktura: granoblastická
textura: masivní, páskovaná

Charakteristika

Mramor (krystalický vápenec) je metamorfovaná hornina vznikající přeměnou vápence. Těžený „tmavý“ hornolipovský mramor (B2a) se vyznačuje ojedinělou barevností a kresbou, a to i v celoevropském srovnání. Stavba horniny je typicky páskovaná, kdy se na vzorku střídají barevně odlišné polohy mající různé odstíny šedé barvy. Místy se v hornině objevují i ložní polohy či čočky čistě bílého kalcitu. Mramor je kalcitický, chemicky vysoce čistý, jemnozrnný a jeho šedé zbarvení je zapříčiněno jemně dispergovaným grafitem. Vysoká tvrdost, dobrá leštitelnost, netradiční barva a zajímavá kresba jsou příčinou velké oblíbenosti lipovského mramoru jako dekoračního kamene. Jinou varietou je „světlý“ hornolipovský mramor (B2b), na jehož složení se podílí převážně bílý kalcit, který doplňují šedé pásky s grafitickým pigmentem.

Využití

ušlechtilé kamenické práce (leštěné obklady, náhrobky, dlažba, aj.)

Hornina
mramor

Typ horniny
regionálně metamorfovaná

Lokalita
Supíkovice
jámový kamenolom na těžbu supíkovického mramoru ležící cca 10 km ssv. od Jeseníku (ve vlastnictví společnosti Slezský kámen, a.s.)

Geologická jednotka
silezikum – plášť žulovského masivu

Stáří
stáří protolitu (původního vápence): devon (?)
stáří metamorfózy: variské (karbon)

Minerální složení
hlavní minerály: kalcit
akcesorické minerály: grafit, křemen, flogopit, plagioklas

Stavba
struktura: granoblastická
textura: masivní, nevýrazně páskovaná

Charakteristika

Supíkovický mramor vznikl přeměnou původního vápence tepelným působením intruze žulovského masivu. Původní vápenec byl chemicky velice čistý, kalcitický, s minimálním obsahem nekarbonátových příměsí, díky čemuž mramor obsahuje vedle kalcitu jen minimum dalších minerálů. Typický supíkovický mramor se vyznačuje sněhobílou barvou („slezská Carrara“) a někdy i přítomností šedě zbarvených smouh. Tmavší partie se vyznačují zvýšeným obsahem nekarbonátových minerálů, zejména grafitového pigmentu (černé zbarvení), lístečků flogopitu (bronzového vzhledu), ojediněle i zrnek pyritu. Charakteristickým rysem je hrubší zrnitost mramoru, jednotlivá zrna kalcitu v hornině dosahují velikosti až 1 cm. Pro své vynikající estetické i mechanické vlastnosti (výborná leštitelnost, minimální nasákavost, vysoká pevnost) patří supíkovický mramor mezi naše nejkvalitnější dekorační kameny.

Využití
ušlechtilé kamenické práce (leštěné obklady, náhrobky aj.)

Hornina
serpentinit (hadec)

Typ horniny
regionálně metamorfovaná

Lokalita
Bory

stěnový kamenolom na těžbu granulitů ležící cca 8 km ssv. od Velkého Meziříčí (ve vlastnictví společnosti COLAS CZ, a.s.)

Geologická jednotka
strážecké moldanubikum – borský granulitový masiv

Stáří
stáří protolitu: není známo
stáří metamorfózy: variské (devon – karbon)

Minerální složení
hlavní minerály: minerály serpentinové skupiny, chlorit, olivín
akcesorické minerály: pyroxen, chromit, antofylit, mastek, opál, magnetit

Stavba
struktura: smyčková, mřížovitá
textura: masivní

Charakteristika
Borský serpentinit vznikl serpentinizací peridotitu, hlubinné vyvřelé horniny pocházející ze zemského svrchního pláště. Během variského vrásnění byly bloky těchto plášťových hornin vyneseny z hloubek kolem 100 km k zemskému povrchu. Vystavený vzorek představuje jeden takový drobný (asi 1 m velký) útržek zemského pláště. Během výstupu k povrchu došlo ke značným změnám minerálního složení horniny. Z původního peridotitu v hornině zůstaly jen zrnka chromitu a relikty olivínu a pyroxenu. Novotvořenými minerály, vzniklými na úkor olivínů a pyroxenů při této přeměně (tzv. serpentinizace), jsou minerály serpentinové skupiny, chlorit, mastek, antofylit a magnetit. Čerstvý serpentinit má černou barvu. V okrajových částech je vlivem navětrání zabarven dohněda limonitem. Na povrchu vzorku je místy zachován lem („slupka“), vzniklý vzájemnou chemickou reakcí mezi serpentinitem a okolními granulity, v nichž byla serpentinitová budina původně uložena. Lem je složen z antofylitu, chloritu, vermikulitu a montmorillonitu. Chlorit s dalšími jmenovanými fylosilikáty v hornině lokálně tvoří i samostatné žilky. Na přední straně kamene jsou na navětralém serpentinitu dobře patrné i drobné žilky tvořené černým opálem.

Využití
drcené kamenivo

Hornina
amfibolit

Typ horniny
regionálně metamorfovaná

Lokalita
Jeseník – Bukovice
stěnový lom na těžbu hornin jesenického amfibolitového masivu ležící v obci Bukovice cca 2 km jjz. od Jeseníku (ve vlastnictví společnosti KAMENOLOMY ČR, s.r.o.)

Geologická jednotka
silezikum – jesenický amfibolitový masiv

Stáří
stáří protolitu: spodní paleozoikum – pravděpodobně devon
stáří metamorfózy: variské (devon – karbon)

Minerální složení
hlavní minerály: amfibol, plagioklas, pyroxen, karbonát, biotit
akcesorické minerály: granát, chlorit, epidot, K-živec, titanit, ilmenit

Stavba
struktura: granoblastická, v některých partiích i nematogranoblastická či lepidogranoblastická
textura: výrazně páskovaná

Charakteristika

Vzorek představuje typický tzv. polyschematický amfibolit jesenického amfibolitového masivu. Přesné petrografické označení horniny je erlan-amfibolitový stromatit. Stavba horniny je zřetelně páskovaná. Světlé pásky jsou tvořeny minerální asociací, jež odpovídá erlanu – kyselý plagioklas, klinopyroxen s převahou diopsidové komponenty, amfibol blízký aktinolitu (vznikající uralitizací pyroxenu), karbonát, v malé míře i epidot a K-živec. Tmavé pásky svým složením odpovídají amfibolitu. Podstatnými složkami jsou v nich amfibol (edenitová až pargasitová jádra s aktinolitovými lemy), kyselý plagioklas, lokálně i biotit, granát (almandin-pyropový) či chlorit. Místy se vyskytují i pásky a dlouze protažené čočky šedobílého sekrečního křemene. Amfibolit-erlanový stromatit vznikl metamorfózou vulkanosedimentárního protolitu, přičemž přeměnou vulkanosložky vznikly amfibolity a ze sedimentární komponenty erlanové polohy.

Využití
drcené kamenivo

Hornina
migmatit

Typ horniny
regionálně metamorfovaná

Lokalita
Polnička
stěnový lom se zahloubením na těžbu migmatitizovaných rul ležící cca 4 km ssz. od Žďáru nad Sázavou (ve vlastnictví společnosti KÁMEN BRNO, s.r.o.)

Geologická jednotka
strážecké moldanubikum

Stáří
stáří protolitu: svrchní proterozoikum až spodní paleozoikum
stáří metamorfózy: variské (devon – karbon)

Minerální složení
hlavní minerály: křemen, kyselý plagioklas, K-živec, biotit, amfibol
akcesorické minerály: granát, titanit, apatit, zirkon

Stavba
struktura: lepidogranoblastická, lokálně i porfyroblastická s lepidogranoblastickou základní tkání
textura: páskovaná, stromatitová

Charakteristika

Vzorek je charakteristickou ukázkou stromatitického migmatitu. Díky velmi silné metamorfóze došlo k částečnému natavení horniny a následnému oddělení taveniny (metatektu) od neroztavených partií (restitu) do samostatných subparalelních poloh. Tmavší partie horniny jsou tvořeny restitem, v němž jsou obsaženy ve větší míře tmavé minerály (biotit, amfibol, granát). Světlejší pásky tvoří metatekt, v němž převažují křemen a živce. Bílý skelně lesklý draselný živec v některých partiích horniny vytváří i nápadná větší individua o velikosti až 2 cm. V některých partiích k natavení (migmatitizaci) horniny nedošlo a v těchto místech má hornina charakter biotitické, resp. amfibolicko-biotitické pararuly. Protolitem byly sedimentární horniny blízké drobám.

Využití

drcené kamenivo

Hornina
pararula

Typ horniny
regionálně metamorfovaná

Lokalita
Hanušovice – Žleb
stěnový lom na těžbu ruly ležící cca 1 km sz. od Hanušovic (ve vlastnictví společnosti KAMENOLOMY ČR, s.r.o.)

Geologická jednotka
staroměstská skupina

Stáří
stáří protolitu: svrchní proterozoikum až spodní paleozoikum (?)
stáří metamorfózy: variské (devon – karbon)

Minerální složení
hlavní minerály: křemen, plagioklas, biotit, amfibol
akcesorické minerály: chlorit, epidot, allanit, zirkon

Stavba
struktura: lepidogranoblastická
textura: páskovaná

Charakteristika

Biotit-amfibolická pararula z lokality Hanušovice je středně zrnitá metamorfovaná hornina, vzniklá přeměnou sedimentárního protolitu svým složením blízkého drobě. Vyznačuje se nevýrazně páskovanou stavbou. Světlé partie horniny obsahují převahu světlých minerálů, zejména křemene a kyselého plagioklasu (chemickým složením odpovídajícímu oligoklasu). Tmavší partie obsahují větší množství tmavých minerálů, zejména biotitu a amfibolu, ojediněle i chloritu, granátu a epidotu. Za čerstva je pararula světle šedá, ale vlivem navětrání se barva mění na nahnědlou. Vystavený vzorek je protínán četnými tenkými (max. 1-2 mm mocnými) žilkami složenými z šedobílého křemene a světle zeleného epidotu. Žilky jsou ve vzorku velmi hojné a z hlediska prostorové orientace náležejí dvěma různě orientovaným systémům. Jde o mineralizaci tzv. alpské parageneze, jejíž minerály krystalizovaly z ohřátých roztoků, které po puklinách horniny cirkulovaly nedlouho po ukončení hlavních fází variské metamorfózy.

Využití
drcené kamenivo

Hornina
ortorula

Typ horniny
regionálně metamorfovaná

Lokalita
Rosice – Zastávka
stěnový lom na těžbu bítešských rul ležící cca 20 km z. od Brna (ve vlastnictví společnosti Českomoravský štěrk, a.s.)

Geologická jednotka
svratecká klenba moravika – bítešská skupina

Stáří
stáří protolitu: svrchní proterozoikum (radiometrické datování ukázalo 580–790 mil. let)
stáří metamorfózy: variské (devon – karbon)

Minerální složení
hlavní minerály: křemen, K-živec, plagioklas, biotit, muskovit
akcesorické minerály: granát, chlorit, apatit, zirkon, titanit, rudní minerály

Stavba
struktura: lepidogranoblastická, místy porfyroblastická s lepidogranoblastickou strukturou základní tkáně, místy i porfyroklastická
textura: plošně paralelní, plástevnatá, místy okatá

Charakteristika

Bítešská ortorula je silně metamorfovaná středně až drobně zrnitá hornina, která vznikla přeměnou magmatické horniny granitového složení. Vyznačuje se silně proměnlivou vnitřní stavbou, která je zapříčiněna nerovnoměrným působením metamorfních dějů, které probíhaly ve více dílčích fázích, příp. i rozdíly v minerálním složení protolitu. Hlavními složkami jsou ze světlých minerálů křemen, K-živce (ortoklas převažuje nad mikroklinem) a kyselý plagioklas. Světlé minerály mohou v hornině někdy tvořit „oka“ až centimetrové velikosti, která jsou protažená souhlasně s břidličnatostí horniny. Ostatní minerály (hlavně slídy – muskovit i biotit) bývají jemnozrnnější a jsou tedy součástí základní tkáně horniny.

Využití
drcené kamenivo

Hornina
ortorula

Typ horniny
regionálně metamorfovaná

Lokalita
Rančířov
stěnový kamenolom se zahloubením na těžbu ruly ležící cca 4 km jv. od Jihlavy (ve vlastnictví společnosti COLAS CZ, a.s.)

Geologická jednotka
moldanubikum západní Moravy

Stáří
stáří protolitu: svrchní proterozoikum
stáří metamorfózy: variské (devon – karbon)

Minerální složení
hlavní minerály: křemen, K-živec, plagioklas, turmalín, muskovit
akcesorické minerály: granát, apatit, zirkon, Mn-columbit, Nb-rutil

Stavba
struktura: granoblastická až lepidogranoblastická, lokálně porfyroblastická s lepidogranoblastickou základní tkání
textura: páskovaná

Charakteristika

Leukokratní muskoviticko-turmalinická ortorula je světlá středně až hrubě zrnitá hornina, která vznikla metamorfózou leukokratního turmalinického granitu. V rámci typologie ortorul moldanubika ji lze označit jako ortorulu typu Blaník. Vyznačuje se bělošedou barvou a páskovanou texturou, přičemž jednotlivé pásky se liší zrnitostí a/nebo minerálním složením. Hlavními složkami horniny jsou šedý křemen, bílé štěpné skelně lesklé živce (K-živec a kyselý plagioklas), sloupečky či izometrická zrna černého turmalínu (skorylu) a stříbřitě lesklé šupinky světlé slídy (muskovitu). Vedlejší, lokálně přítomnou komponentou jsou červenohnědá až 5 mm velká okrouhlá zrna granátu, v jejichž chemismu převažuje almandinová složka a v menší míře (do 37 %) je zastoupena i spessartinová složka. Typickým rysem je značná variabilita v zrnitosti v rámci jednotlivých pásků, kdy nejběžnější minerály (živce) nalezneme v individuích o velikosti zlomku milimetru až po 3 cm.

Využití
drcené kamenivo

Hornina
kvarcit

Typ horniny
regionálně metamorfovaná

Lokalita
Rančířov
stěnový kamenolom na těžbu ruly ležící cca 4 km jv. od Jihlavy (ve vlastnictví společnosti COLAS CZ, a.s.)

Geologická jednotka
moldanubikum západní Moravy

Stáří
stáří protolitu: svrchní proterozoikum až spodní paleozoikum, stáří metamorfózy: variské (devon – karbon)

Minerální složení
hlavní minerály: křemen
akcesorické minerály: biotit, grafit, živce, pyrit

Stavba
struktura: granoblastická
textura: masivní

Charakteristika

Kvarcit z Rančířova je za čerstva černá velmi jemnozrnná hornina bez makroskopicky patrné metamorfní břidličnatosti či jiného usměrnění nerostných součástek. Vyznačuje se nerovným až lasturnatým lomem, v tenkých třískách hnědavě prosvítá. Hlavní složkou (která zaujímá více než 90 obj. %) je křemen, v podstatně menší míře hornina obsahuje i izolovaná zrnka živců, lístečky biotitu a pigment grafitu. Lokálně může obsahovat i pyrit, který při navětrání vytváří rezavé povlaky limonitu. Jde o horninu velmi pevnou a houževnatou, která odolává zvětrávacím procesům (v terénu často tvoří vyvýšeniny) a díky své tvrdosti způsobuje i potíže při průmyslové těžbě a úpravě vytěženého kameniva (opotřebení vrtných korunek, drtičů, apod.). Jde o přeměněnou horninu, která vznikla regionální metamorfózou sedimentárních hornin bohatých na křemen, tj. pískovců nebo křemenců.

Využití
drcené kamenivo

Hornina
fylit

Typ horniny
regionálně metamorfovaná

Lokalita
Lomnička – Dřínová
stěnový lom se zahloubením na těžbu metagranitoidů, vápenců a fylitů ležící cca 2 km sz. od Tišnova (ve vlastnictví společnosti ROSA s.r.o.)

Geologická jednotka
svratecká klenba moravika – skupina Bílého potoka

Stáří
stáří protolitu: svrchní proterozoikum až svrchní paleozoikum
stáří metamorfózy: variské (devon – karbon)

Minerální složení
hlavní minerály: křemen, albit, muskovit, chlorit, kalcit
akcesorické minerály: pyrit, grafit, apatit, zirkon

Stavba
struktura: lepidogranoblastická
textura: plošně paralelní

Charakteristika

Fylit je jemnozrnná slabě metamorfovaná hornina, která vzniká přeměnou jílových sedimentů. Má šedou barvu (díky jemně rozptýlenému grafitovému pigmentu) a zřetelně patrnou břidličnatost, která je důsledkem výrazného přednostního usměrnění šupin a tabulek fylosilikátů (chloritu a muskovitu). Na příčném lomu (tj. kolmo k foliačním plochám) jsou v hornině patrné až 1 cm mocné dlouze čočkovité kumulace šedého křemene (někdy jej doprovází i černozelený drobně šupinkovitý chlorit klinochlor-chamositové řady) a až 1 mm velké krychlové krystalky žlutého kovově lesklého pyritu. Plochy břidličnatosti (tzv. foliační plochy) bývají detailně provrásněny („svraštěny“).

Využití
vzhledem k velmi malé odolnosti vůči zvětrávání se vytěžená hornina používá jen na zásypy.

Hornina
porcelanit

Typ horniny
kontaktně metamorfovaná

Lokalita
Komňa – Bučník
stěnový lom se zahloubením na těžbu trachyandezitů a pískovců svodnického souvrství ležící cca 11 km vjv. od Uherského Brodu (ve vlastnictví společnosti Kamenolom Bučník)

Geologická jednotka
bělokarpatská jednotka

Stáří
Stáří protolitu: paleogén (paleocén)
stáří metamorfózy: miocén (baden – cca 14 mil. let)

Minerální složení
hlavní minerály: křemen, K-živec, plagioklas, pyroxen, granát
akcesorické minerály: opakní minerály

Stavba
struktura: mikrokrystalická až celistvá, lokálně porfyroblastická s mikrokrystalickou až celistvou základní tkání
textura: masivní, místy páskovaná

Charakteristika

Porcelanity jsou horniny vznikající působením vysokých teplot (např. od tělesa vulkanické horniny či od hořící uhelné sloje) na jílové sedimenty v přípovrchových (nízkotlakých) podmínkách. V našem případě postihla tato kaustická metamorfóza jílovce svodnického souvrství a zdrojem tepla byla intruze trachyandezitového magmatu. Porcelanit má „porcelánový“ vzhled, lasturnatý lom a je značně tvrdý a křehký. Barva a případné další nehomogenity ve stavbě horniny (páskování) byly zděděny z původního jílovce. Při navětrání přechází původní světle šedá barva do rezavé, nažloutlé nebo až téměř bílé. Z původních minerálních fází se zachoval jen křemen, všechny ostatní minerální fáze jsou novotvořené. Větší část horniny je tvořena velmi jemnozrnnou směsí křemene, živců a klinopyroxenu diopsid-hedenbergitové řady. Lokálně se v hornině mohou vyskytnout i větší (až několik milimetrů velké) červenohnědé porfyroblasty fluorem bohatého granátu – grosuláru. Na vzorku je porcelanit protínán četnými mladšími kalcitovými žilkami bílé barvy.

Využití
výroba drceného kameniva, pěkně vybarvené kusy lze brousit pro výrobu okrasných předmětů (těžítka, popelníky, apod.).

Hornina
migmatit (migmatitizací modifikovaný kontakt amfibolitu a kvarcitické ruly)

Typ horniny
regionálně metamorfovaná

Lokalita
Vícenice u Náměště nad Oslavou
jámový kamenolom na těžbu migmatitizované ruly ležící cca 1,5 km z. od Náměště nad Oslavou (ve vlastnictví společnosti COLAS CZ, a.s.)

Geologická jednotka
moldanubikum západní Moravy

Stáří
stáří protolitu: svrchní proterozoikum až spodní paleozoikum
stáří metamorfózy: variské (devon – karbon)

Složení horniny
hlavní minerály: amfibolit – amfibol, plagioklas, biotit; kvarcitická rula – křemen, biotit, plagioklas, metatekt – amfibol, plagioklas, křemen, biotit
akcesorické minerály: amfibolit – titanit, chlorit, apatit, muskovit, opakní minerály; kvarcitická rula – muskovit, apatit, zirkon, opakní minerály; metatekt – K-živec, titanit, epidot, chlorit, apatit, zirkon, opakní minerály

Stavba

struktura: amfibolit – granoblastická; kvarcitická rula – lepidogranoblastická; metatekt – granitická, hypautomorfně zrnitá
textura: polyschematická stavba vzorku jako celku, spodní část kamene lze označit jako stromatitický migmatit, horní část jako merismitický migmatit

Charakteristika

Vzorek je pěknou ukázkou kontaktu dvou metamorfovaných hornin (amfibolitu a kvarcitické ruly), silně modifikovaného následnou migmatitizací. Amfibolit je černá relativně jemnozrnná masivní hornina v horní části kamene. Kvarcitická rula je světle šedá páskovaná jemnozrnná hornina v dolní části kamene. Oba tyto typy hornin představují migmatitizací neroztavený restit. Tavenina vzniklá při migmatitizaci (metatekt) je představována nejvíce hrubozrnnou (velikost minerálních zrn řádově v milimetrech) „strakatou“ horninou charakteru tonalitu, složenou zejména ze světlých zrn křemene a živců a černých zrn amfibolu, která tmelí „úlomky“ obou výše jmenovaných metamorfovaných hornin. Na vzorku lze také ilustrovat odlišnou reologii rozdílných horninových typů během migmatitizace. Amfibolit se choval více křehce (působí „rozdrceným“ dojmem a metatekt jím proniká sítí náhodně orientovaných žilek) než kvarcitická rula (její „úlomky“ jsou zaoblenější a metatekt je přítomen výhradně v páscích paralelních s foliací kvarcitické ruly).

Využití

Hornina se těží pro výrobu drceného kameniva.