SEKCE D – GEOLOGICKÉ ZAJÍMAVOSTI

  • Geopark
  • SEKCE D – GEOLOGICKÉ ZAJÍMAVOSTI

Geologické zajímavosti dokumentují různé magmatické, sedimentární, metamorfní a tektonické procesy zamrzlé v čase, stopy po činnosti fosilních organismů a petrologické rarity, které příroda vytvořila na našem území. Při bedlivém prohlížení vzorků možná objevíte i diamant či jiný drahokam…

  • D1: Pískovec s fosilní stopou Zoophycos isp. – Bzová (bělokarpatská jednotka – svodnické souvrství)

    Hornina
    pískovec s fosilní stopou Zoophycos isp.

    Typ horniny
    sedimentární

    Lokalita
    Bzová
    stěnový kamenolom na těžbu pískovce ležící cca 5 km jjv. od Bojkovic (ve vlastnictví společnosti NATRIX, a.s.)

    Geologická jednotka
    magurská skupina příkrovů – bělokarpatská jednotka – svodnické souvrství

    Stáří
    kenozoikum: paleogén – paleocén

    Složení horniny
    hlavní složky: klasty křemene a živce písčité velikosti (obvykle 0,1-0,2 mm), tmelené jemnozrnným pojivem složeným z drobných zrn křemene a jílových minerálů
    akcesorické složky: klasty zirkonu, muskovitu a biotitu, zrna karbonátu v pojivu horniny

    Stavba
    struktura: psamitická
    textura: masivní

    Charakteristika

    Světle šedý jemnozrnný pískovec obsahuje hojné fosilní stopy rodu Zoophycos, která je typická svým vějířovitým, laločnatým až eliptickým tvarem. Jednotlivé laloky sestávají z lamin označovaných jako tzv. spreite struktury. Jejich obvyklý tvar připomíná písmeno J. Rozměry laloků se pohybují v intervalu 10–25 cm. Uprostřed celé stavby se obvykle nachází centrální šachta. Zoophycos je zpravidla pokládán za potravní stopu (fodinichnion). Obvykle se vyskytuje v prostředí s nízkou energií (pod bází bouřkového vlnění). Původce tohoto ichnorodu preferoval částečně zpevněné substráty, které komplexně prožíral. Ze substrátu konzumoval organické zbytky, ale zároveň mohl filtrovat mořskou vodu nebo sbírat potravu na dně a organické zbytky dále „skladovat“ v částech stopy. Stopa se může vyskytovat v mělko- i hlubokovodních sedimentech. Za původcem stopy bývají obvykle považováni polychétní červi.

    Využití
    Pískovec se těží pro výrobu drceného kameniva, kamenných bloků, šlapáků, dlažby a haklíků, solitérní bloky s vhodným tvarem nebo stavbou slouží jako dekorační kameny do okrasných zahrad.

  • D2: Zkrasovělý mramor – Supíkovice (silezikum – plášť žulovského masivu)

    Hornina
    zkrasovělý mramor

    Typ horniny
    regionálně metamorfovaná

    Lokalita
    Supíkovice
    jámový kamenolom na těžbu supíkovického mramoru ležící cca 10 km ssv. od Jeseníku (ve vlastnictví společnosti Slezský kámen, a.s.)

    Geologická jednotka
    silezikum – plášť žulovského masivu

    Stáří
    stáří protolitu (původního vápence): devon(?)
    stáří metamorfózy: variské (karbon)
    stáří krasových procesů: paleogén a pleistocén

    Minerální složení
    hlavní minerály: kalcit
    akcesorické minerály: grafit, křemen, flogopit, plagioklas

    Stavba
    struktura: granoblastická
    textura: masivní, nevýrazně páskovaná

    Charakteristika

    Vzorek představuje bílý supíkovický mramor s bohatě vyvinutými korozními krasovými projevy. Krasovění mramoru bylo způsobeno prosakující dešťovou vodou. Kapky deště v sobě při průchodu atmosférou rozpouštějí oxid uhličitý ze vzduchu. Tím vzniká kyselina uhličitá (H2O + CO2 = H2CO3), která po dopadu dešťové kapky na povrch horniny reaguje s hlavní složkou mramoru (kalcitem) za vzniku hydrogenuhličitanu vápenatého [CaCO3 + H2CO3 = Ca(HCO3)2]. Hydrogenuhličitan vápenatý je na rozdíl od uhličitanu vápenatého podstatně lépe rozpustný ve vodě a je tedy srážkovou vodou, kterou je hornina promývána, odnášen pryč. Většina horniny je tak v průběhu času zcela rozpuštěna a odnesena a na místě zůstává pouze nerozpustné jílovité reziduum (tvořené zejména křemenem a jílovými minerály), které charakteristicky zbarvuje zkrasovělý povrch horniny dožluta. Hlavní etapa krasovění supíkovických mramorů proběhla ve starších třetihorách (v paleogénu), kdy ve zdejší oblasti vznikl tropický kuželový kras. Na dotvoření krasových fenoménů se pak v průběhu starších čtvrtohor (pleistocénu) podílely i vody vzniklé táním pevninského ledovce.

    Využití
    Mramor se používá na ušlechtilé kamenické práce (leštěné obklady, náhrobky aj.), zkrasovělé kusy pak jako ozdobné solitéry do zahrad a parků.

  • D3: Valoun křemitého slepence – Tasovice (moravskoslezské paleozoikum – bazální klastika)

    Hornina
    křemitý slepenec (valoun)

    Typ horniny
    sedimentární

    Lokalita
    Tasovice
    jámový kamenolom na těžbu pískovce ležící cca 8 km v. od Znojma (ve vlastnictví společnosti COLAS CZ, a.s.)

    Geologická jednotka
    moravskoslezské paleozoikum – bazální klastika

    Stáří
    spodní devon (?)

    Složení horniny
    hlavní složky: klasty křemene štěrkové velikosti (obvykle 2–25 mm), tmelené jemnozrnným arkózovým pojivem složeným z drobných zrn křemene, živců a jílových minerálů
    akcesorické složky: klasty silicitů, zirkonu a muskovitu

    Stavba
    struktura: psefitická konglomerátová s psamitickou základní hmotou
    textura: masivní, místy gradačně zvrstvená

    Charakteristika

    Vzorek je reprezentován valounem slepence. Jako valoun označujeme úlomek minerálu nebo horniny, mechanicky opracovaný (zaoblený a zakulacený) při následném transportu. V daném případě je valoun tvořen monomiktním křemitým slepencem. Složení horniny je velmi jednoduché, dobře opracované klasty (valouny) bílého až šedého křemene o velikosti do 5 cm jsou pojeny jemnozrnnějším materiálem, jenž svým složením odpovídá arkózovému pískovci až arkóze. Pojivo je tvořeno drobnými šedými zrnky křemene a světlými (bělavými) zrny částečně kaolinizovaných živců. Nazelenalá barva horniny je způsobena přítomností chloritu, zatímco narůžovělá barva je zapříčiněna hematitovým pigmentem. Slepenec je charakteristickým reprezentantem horninové asociace tzv. starého červeného pískovce („Old Red Sandstone“), jejíž sedimenty vznikaly v aridním kontinentálním prostředí ve starších prvohorách. Stáří horniny není v Tasovicích paleontologicky doloženo, tradičně se předpokládá spodní devon, ale může být i starší (až kambrické). Slepenec je protínán jedním systémem křemenných žilek, jež mají bílou barvu a mocnost do 1 cm.

    Využití
    Hornina se těží pro výrobu drceného kameniva.

  • D4: Budiny amfibolitu v migmatitu – Polnička (strážecké moldanubikum)

    Hornina
    budiny amfibolitu v migmatitu

    Typ horniny
    regionálně metamorfovaná

    Lokalita
    Polnička
    stěnový lom se zahloubením na těžbu migmatitizovaných rul ležící cca 4 km ssz. od Žďáru nad Sázavou (ve vlastnictví společnosti KÁMEN BRNO, s.r.o.)

    Geologická jednotka
    strážecké moldanubikum

    Stáří
    stáří protolitu: svrchní proterozoikum až spodní paleozoikum
    stáří metamorfózy: variské (devon–karbon)

    Složení amfibolitu
    hlavní minerály: plagioklas, amfibol
    akcesorické minerály: granát, křemen, zirkon, pyrit

    Stavba
    budiny amfibolitu jsou uzavírány v migmatitizované pararule
    struktura amfibolitu: granoblastická
    textura amfibolitu: masivní

    Charakteristika

    Vzorek je charakteristickou ukázkou budináže, tedy procesu, při němž je těleso horniny působením metamorfních deformací rozlámáno a jednotlivé dílčí „úlomky“ obklopeny okolní horninovou matricí. K budináži dochází v důsledku odlišné „plasticity“ hornin – podléhá jí méně plastický litotyp, zatímco více plastický horninový typ „obtéká“ vzniklé úlomky méně plastické horniny. Budiny mají zpravidla oválný až čočkovitý tvar a svým protažením jsou orientovány rovnoběžně s metamorfní foliací. V našem případě došlo k budináži nehomogenního tělesa amfibolitu, uloženého v migmatitizovaných pararulách, za podmínek amfibolitové metamorfní facie. Značná látková i texturní nehomogenita původního tělesa amfibolitu se projevuje přítomností budin (o velikosti až 30 cm) s výrazně odlišnou velikostí zrna a rozdílným minerálním složením. Amfibolity jsou tmavé, drobně až hrubě zrnité horniny složené zejména z bílých zrn plagioklasu a černých zrn amfibolu. Rulová matrice, která budiny amfibolitů obklopuje, je tvořena hlavně křemenem, živci a tmavou slídou (živce často vytvářejí větší porfyroblasty bílé barvy). Protolitem migmatitizovaných rul byly sedimentární horniny blízké drobám, protolitem amfibolitu byly hlubinné bazické magmatické horniny (gabra).

    Využití
    Hornina se těží pro výrobu drceného kameniva.

  • D5: Valoun vápence s vrtbami mlžů – Hranice (karpatská předhlubeň)

    Hornina
    valoun vápence s vrtbami mlžů

    Typ horniny
    sedimentární

    Lokalita
    Hranice
    stěnový kamenolom na těžbu vápence ležící na v. okraji Hranic (ve vlastnictví společnosti Cement Hranice, a.s.)

    Geologická jednotka
    karpatská předhlubeň

    Stáří
    stáří horniny devon, stáří vrteb miocén

    Složení horniny
    hlavní složky: kalcit
    akcesorické složky: –

    Stavba vápence
    struktura: drobnozrnná až jemnozrnná
    textura: masivní

    Charakteristika

    Vzorek světle šedého jemnozrnného vilémovického vápence s bílými kalcitovými žilkami představuje klast (valoun) z výplní kapes, které vznikly během mladších třetihor na povrchu devonských až spodnokarbonských vápenců hranického paleozoika. Blok vápence byl opracován (zaoblen a zakulacen) působením vlnění miocenního moře. Na jeho povrchu pak našli životní prostor mořští vrtaví mlži, po jejichž činnosti zůstaly na povrchu vápencového valounu četné okrouhlé jamky (vrtby) o průměru až 1 cm a hloubce do 2 cm. Vrtby se systematicky řadí k ichnorodu Gastrochaenolites, jehož přítomnost nasvědčuje vysokoenergetickým podmínkám miocenního moře (příbojová facie). Vápencový valoun se pak stal součástí miocenních mořských sedimentů (v tomto případě slepenců), a to díky stmelení klastů vápence kalcitovým tmelem. Kalcit je poměrně hrubozrnný, nažloutlé barvy a obsahuje četné dutiny vystlané cvočkovitými krystaly kalcitu.

    Využití
    Vápenec se těží pro výrobu vápna a cementu.

  • D6: Prachovec s čeřinami – Lipník nad Bečvou – Podhůra (moravskoslezské paleozoikum – hradecko-kyjovické souvrství)

    Hornina
    prachovec s čeřinami

    Typ horniny
    sedimentární

    Lokalita
    Lipník nad Bečvou – Podhůra
    stěnový kamenolom na těžbu kulmské droby ležící cca 2 km j. od Lipníka nad Bečvou (ve vlastnictví společnosti KAMENOLOMY ČR, s.r.o.)

    Geologická jednotka
    moravskoslezské paleozoikum – kulm Nízkého Jeseníku – hradecko-kyjovické souvrství

    Stáří
    spodní karbon

    Složení horniny
    hlavní složky: klasty jsou tvořeny úlomky křemene, živců a různých hornin, pojivo horniny je reprezentováno zrny křemene, jílovými minerály, sericitem
    akcesorické složky: muskovit, apatit, zirkon, granát, rudní minerály

    Stavba
    struktura: aleuritická s pelitickým pojivem
    textura: deskovitá, místy s laminárním gradačním zvrstvením

    Charakteristika

    Prachovec je zpevněná klastická sedimentární hornina, v níž klasty dosahují velikosti 0,063 až 0,004 mm. Vystavený vzorek představuje dvě vrstvy prachovce, oddělené polohou jílové břidlice. Na příčném lomu je patrné gradační zvrstvení, charakterizované změnou zrnitosti (přechod do jemnozrnnější jílové břidlice) i barvy horniny (jemnozrnnější partie jsou tmavší). Šedá až šedočerná barva horniny je způsobena jemně rozptýlenou organickou hmotou. Jde o mořské sedimenty, usazené z tzv. turbiditních („kalových“) proudů, které do hluboké mořské pánve transportovaly klastický materiál přinášený na mořský šelf tehdejšími řekami z kontinentu. Na horní vrstevní ploše vzorku jsou instruktivně vyvinuty asymetrické čeřiny, vzniklé působením proudění mořské vody na povrchu nezpevněného jemnozrnného jílovito-prachovitého sedimentu usazeného na mořském dně.

    Využití
    Prachovce jsou těženy spolu s drobami na výrobu drceného kameniva.

  • D7: Tektonické zrcadlo na granulitu – Bory (strážecké moldanubikum)

    Hornina
    tektonické zrcadlo na granulitu

    Typ horniny
    regionálně metamorfovaná

    Lokalita
    Bory
    stěnový kamenolom na těžbu granulitů ležící cca 8 km ssv. od Velkého Meziříčí (ve vlastnictví společnosti COLAS CZ, a.s.)

    Geologická jednotka
    strážecké moldanubikum

    Stáří
    granulity byly datovány metodou U-Pb na zirkonech na 347±10 milionů let (hranice devon / karbon)

    Složení horniny
    hlavní minerály: křemen, kyselý plagioklas, draselný živec, granát, biotit
    akcesorické minerály: kyanit, sillimanit, spinel (hercynit), rutil, zirkon, monazit

    Stavba
    struktura: lepidogranoblastická až granoblastická
    textura: masivní, místy páskovaná

    Charakteristika

    Borský granulit je velmi silně metamorfovaná hornina (teplota 850–1000 °C, tlak 18–20 kbar = hloubka kolem 60 km), která vznikla přeměnou kyselých vulkanitů (ryolitů). Je to světlá hornina, místy s páskovanou stavbou. Světlé partie obsahují křemen a živce, v tmavých je nakoncentrován biotit. Červená okrouhlá zrnka tvoří granát. Tmavá hladká plocha na přední straně vzorku je tektonické zrcadlo, které vzniká vyhlazením stěn puklin při tektonických pohybech horninových bloků. Na ploše zrcadla jsou vyvinuty i tzv. striace, tj. rýhování, které probíhá subhorizontálním směrem (jinak orientované rýhy na zrcadle vznikly až druhotně neuctivým zacházením s kamenem při těžbě v lomu). Černá barva zrcadla je způsobena přítomností čistého uhlíku (tuhy neboli grafitu). Izotopické složení tohoto uhlíku indikuje, že jde o grafit hydrotermálního původu, který vznikl vzájemnou reakcí metanu a oxidu uhličitého za vysokých teplot (CH4 + CO2 = 2C + 2H2O), které byly součástí metamorfních fluid. Zcela stejným mechanismem vzniká v P-T podmínkách zemského pláště i druhá modifikace uhlíku (diamant), jejíž přítomnost byla na našem území v posledních letech prokázána v granulitech oháreckého krystalinika v severních Čechách.

    Využití
    Granulity se těží na výrobu drceného kameniva.

  • D8: Xenolit serpentinitu (hadce) s reakčním lemem – Polnička (strážecké moldanubikum)

    Hornina
    xenolit serpentinitu (hadce) s reakčním lemem

    Lokalita
    Polnička
    stěnový lom se zahloubením na těžbu migmatitizovaných rul ležící cca 4 km ssz. od Žďáru nad Sázavou (ve vlastnictví společnosti KÁMEN BRNO, s.r.o.)

    Geologická jednotka
    strážecké moldanubikum

    Stáří
    stáří protolitu: svrchní proterozoikum až spodní paleozoikum
    stáří metamorfózy: variské (devon – karbon)

    Složení serpentinitu
    hlavní minerály: minerály serpentinové skupiny
    akcesorické minerály: magnetit

    Stavba
    Xenolit serpentinitu s charakteristickým zonálním reakčním lemem je uzavírán v migmatitizované pararule
    struktura serpentinitu: granolepidoblastická
    textura serpentinitu: masivní

    Charakteristika

    Jako xenolit označujeme obvykle uzavřeninu cizorodé horniny v magmatické či metamorfované hornině. Vystavený vzorek je tvořen migmatitizovanou pararulou, která obsahuje dva drobné (cca 6 cm velké) čočkovité xenolity amfibolitu (analogické vzorku D4) a jeden oválný xenolit serpentinitu (o velikosti cca 10 x 5 cm). Serpentinitový xenolit černé barvy má kolem sebe charakteristický reakční lem s dobře patrnou zonálností. Kolem serpentinitového jádra je vyvinuta nažloutlá zóna, tvořená hořečnatým amfibolem (antofylitem), jehož jehličky jsou orientovány kolmo k povrchu serpentinitové pecky. Další zóna má světle zelenou barvu a je tvořena vápenatým amfibolem tremolit-aktinolitové řady. Na kontaktu s okolní rulou je pak zóna tvořená lístečky hnědočerného biotitu. Lem vznikl vzájemnou reakcí obou chemicky velmi odlišných horninových typů (serpentinitu a ruly) za podmínek amfibolitové facie a dostatku vody. Rulová matrice, která všechny xenolity obklopuje, je tvořena hlavně křemenem, živci a tmavou slídou (živce často vytvářejí větší porfyroblasty bílé barvy). Procesy migmatitizace ruly byly doprovázeny částečnou extrakcí taveniny (metatektu), která vytvořila diskordantně uložené žíly, místy až pegmatitového vzhledu. Protolitem migmatitizovaných rul byly sedimentární horniny blízké drobám, protolitem amfibolitu byla gabra a protolitem serpentinitu byl peridotit nebo pyroxenit.

    Využití
    Ruly se těží na výrobu drceného kameniva.

  • D9: Magmatická brekcie v porcelanitu – Komňa (bělokarpatská jednotka – svodnické souvrství)

    Hornina
    magmatická brekcie v porcelanitu

    Typ horniny
    kontaktně metamorfovaná

    Lokalita
    Komňa – Bučník
    stěnový lom se zahloubením na těžbu trachyandezitů a pískovců svodnického souvrství ležící cca 11 km vjv. od Uherského Brodu (ve vlastnictví společnosti Kamenolom Bučník)

    Geologická jednotka
    bělokarpatská jednotka magurského flyše, svodnické souvrství

    Stáří
    stáří protolitu: paleogén (paleocén)
    stáří metamorfózy: miocén (baden – cca 14 mil. let)

    Složení brekcie
    hlavní složky: klasty jsou tvořeny porcelanitem a jsou tmeleny propylitizovaným andezitem
    akcesorické složky: součásti pojiva je v malé míře i křemen a karbonát

    Stavba
    struktura: psefitická aglomerátová
    textura: masivní

    Charakteristika

    Vzorek představuje asi 20 cm mocnou polohu magmatické brekcie, uloženou v neporušeném kontaktně metamorfovaném jílovci (porcelanitu). Magmatická brekcie vznikla při vmístění ložní žíly andezitu do sedimentárního souvrství, tvořeného pískovci a jílovci svodnického souvrství. Tepelným působením intruze magmatu byly jílovce změněny na porcelanity. Andezitové magma při vzniku ložní žíly postupovalo podél vrstevních ploch flyšových sedimentů. Tlakové deformace, které toto vmísťování magmatu provázely, způsobily rozlámání (brekciaci) okolních sedimentů. Úlomky pak byly stmeleny andezitovým magmatem a/nebo hydrotermálními minerály (kalcit, křemen), které vykrystalizovaly z ohřátých formačních vod. Úlomky porcelanitu v brekcii jsou ostrohranné, dosahují velikosti až 10 cm a nevykazují žádné přednostní usměrnění. Andezitový tmel brekcie je silně postižen propylitizací, hydrotermální přeměnou, způsobenou horkými vodnými roztoky, které horninou cirkulovaly po utuhnutí andezitového magmatu. Původní minerální asociace andezitu (plagioklas, K-živec, amfibol) přitom byla změněna na směs muskovitu, chloritu, křemene, albitu, pyritu a karbonátu. Působení horkých fluid je patrné i na okolním porcelanitu, v němž je poloha brekcie uložena. V okolí puklin, po nichž roztoky cirkulovaly, je dobře patrné vybělení původně světle šedé horniny a vznik černých dendritů oxidů manganu.

    Využití
    Výroba drceného kameniva, pěkně vybarvené kusy lze brousit pro výrobu okrasných předmětů (těžítka, popelníky, apod.).

  • D10: Migmatitizace ruly – Vanov (moldanubikum západní Moravy)

    Hornina
    migmatitizace ruly (s cordieritem)

    Typ horniny
    regionálně metamorfovaná

    Lokalita
    Vanov
    jámový kamenolom na těžbu ruly ležící cca 4 km sz. od Telče (ve vlastnictví společnosti COLAS CZ, a.s.)

    Geologická jednotka
    moldanubikum západní Moravy

    Stáří
    stáří protolitu: svrchní proterozoikum až spodní paleozoikum
    stáří metamorfózy: variské (devon – karbon)

    Složení horniny
    hlavní minerály: křemen, K-živec, plagioklas, biotit, cordierit
    akcesorické minerály: muskovit, sillimanit, apatit, zirkon, ilmenit, magnetit

    Stavba
    struktura: lepidogranoblastická
    textura: polyschematická hornina, některé partie odpovídají stromatitu, jiné agmatitu

    Charakteristika

    Při migmatitizaci je metamorfóza tak silná, že dochází k částečnému natavení horniny. Tento proces často doprovází regionální metamorfózu nebo intruze magmatu. V našem případě podlehly migmatitizaci pararuly nacházející se v bezprostřední blízkosti intruze granitoidů centrálního moldanubického plutonu. Původní pararula (složená z křemene, plagioklasu, draselného živce a biotitu) vznikla regionální metamorfózou protolitu blízkého drobám. Tepelným působením intruze centrálního moldanubického plutonu v nízkotlakých (cca 3 kbar = hloubka 9 km) podmínkách došlo k natavení horniny. Neroztavená část (restit) má tmavou barvu, způsobenou vyšším obsahem biotitu. Tavenina (metatekt) je naopak světlá, složená hlavně ze zrn křemene a živců a vytváří buď světlé proužky uložené souhlasně (konkordantně) s foliací horniny (pokud nedošlo k výraznější migraci taveniny) nebo více či méně nesouhlasně (diskordantně) s hlavní foliací (pokud došlo k přesunu taveniny na větší vzdálenost). Charakteristickým minerálem, který vznikal při migmatitizaci, je cordierit, silikát Mg, Fe a Al, který v hornině vytváří zrna o velikosti až několika centimetrů. Čerstvý cordierit má modrou barvu a často je i průhledný (tyto vzorky jsou sběrateli ceněny), při hydrotermální alteraci či navětrání se barva minerálu mění v modrozelenou až zelenou (mění se ve směs sericitu a chloritu, tzv. pinit).

    Využití
    Hornina se těží pro výrobu drceného kameniva.