SEKCE C – SEDIMENTÁRNÍ HORNINY

Hornina
travertin

Typ horniny
sedimentární – cementační (karbonátová)

Lokalita
Kokory
drobný stěnový kamenolom se zahloubením na těžbu travertinu ležící cca 500 m jv. od Kokor (ve vlastnictví společnosti Travertin Kokory, s.r.o.)

Geologická jednotka
kvartérní pokryv

Stáří
Kvartér – pleistocén (cca 400 000 let)

Složení horniny
hlavní složky: kalcit
akcesorické složky: křemen, aragonit

Stavba
struktura: rekrystalizační – jemně zrnitá
textura: laminovaná, pórovitá

Charakteristika

V katastru obce Kokory se nachází těleso sladkovodního vápence – travertinu – pleistocenního stáří. Travertin vznikal v místě vývěru minerálních vod na linii olomoucko-přerovského zlomu. Jde tedy o tzv. fontinální travertin (pramenit). Celou kupu o mocnosti cca 7 m budují lavice porézního travertinu. Ve zvětralých partiích blízko povrchu má travertin střípkovitý a destičkovitý rozpad. Barva horniny je hnědožlutá až světle šedožlutá, často s typickým barevným páskováním. Žluté až hnědé zbarvení je způsobeno „limonitovým“ pigmentem, tvořeným zejména oxidy-hydroxidy trojvalentního železa. V drobných dutinkách travertinu se vyskytují jemné sintrové povlaky, místy i klencové krystaly kalcitu. Vznik travertinové kupy se datuje do období před zhruba 400 000 lety (konec glaciálu mindel a počátek následného interglaciálu mindel/riss). Teplota vody, ze které došlo k vysrážení travertinu, se odhaduje na 20–25° C. V travertinu se vyskytují i zkameněliny měkkýšů, méně často drobných obratlovců.

Využití
Travertin je cenný dekorační a skalkový kámen.

Hornina
vápenec

Typ horniny
sedimentární – cementační (karbonátová)

Lokalita
Štramberk – Kotouč
stěnový kamenolom na těžbu štramberských vápenců ležící cca 1 km j. od Štramberku (ve vlastnictví společnosti Kotouč Štramberk, s.r.o.)

Geologická jednotka
vnější skupina příkrovů – slezská jednotka (bašský vývoj) – štramberské vápence

Stáří
mezozoikum: jura – malm (cca 150 mil. let)

Složení horniny
hlavní složky: kalcit
akcesorické složky: –

Stavba
struktura: organogenní
textura: masivní

Charakteristika

Vystavený vzorek představuje kontakt štramberského a olivetského vápence. Štramberský vápenec je světle šedý až bělošedý organogenní nebo organodetritický vápenec s polohami světle šedého jemnozrnného až téměř celistvého mikritového vápence. Vápenec obsahuje obrovské množství fosilií, k nejvíce zastoupeným patří šestičetní koráli, mlži, plži, amoniti, brachiopodi, belemniti, lilijice, ježovky, mořské houby a prvoci. Ve vystaveném vzorku jsou hojné polohy tvořené detritem korálů a schránek měkkýšů. Štramberský vápenec bývá interpretován jako akumulace vápencového detritu z rozrušených korálových útesů, které pokrývaly karbonátovou plošinu bašské kordillery. Je chemicky velmi čistý (nad 99 hmot. % CaCO3), bez terigenní příměsi. Často obsahuje dutiny, jejichž stěny bývají pokryty krystaly kalcitu. Uvnitř těles štramberských vápenců se někdy vyskytují neptunické žíly olivetského vápence křídového stáří. Olivetský vápenec je tmavě hnědošedý, modrošedý a zelenavě hnědošedý kalový slínitý vápenec, složený především z kalcitového mikritu a jílových minerálů. Lokálně může obsahovat i menší kumulace pyritu.

Využití
Vápenec se těží na výrobu vápna a pro chemický průmysl.

Hornina
hlíznatý vápenec

Typ horniny
sedimentární – cementační (karbonátová)

Lokalita
Hranice
stěnový kamenolom na těžbu devonských vápenců ležící na vjv. okraji města Hranice (ve vlastnictví společnosti Cement Hranice, a.s.)

Geologická jednotka
moravskoslezské paleozoikum – líšeňské souvrství (křtinské vápence)

Stáří
paleozoikum: svrchní devon až spodní karbon (cca 360 mil. let)

Složení horniny
hlavní složky: kalcit
akcesorické složky: křemen, jílové minerály

Stavba
struktura: pelmikritová
textura: hlíznatá

Charakteristika

Hlíznaté křtinské vápence líšeňského souvrství se ukládaly v klidném prostředí hlubšího moře ve větší vzdálenosti od pobřeží. Nástup jejich sedimentace pravděpodobně odráží prudké ochlazení klimatu ve svrchním devonu (stupeň frasn). Pelmikritový vápenec z Hranic je velmi jemnozrnný karbonátový sediment s jílovou příměsí a charakteristickou hlíznatou texturou. Šedé vápencové hlízy jsou v hornině obklopeny šedozeleným vápnitým jílovcem. Hlízy (mikritizované peloidy či pelety) vznikly během diageneze, kdy partie nezpevněného sedimentu s rozdílným složením vykazovaly odlišné diagenetického chování při kompakci a stmelování. Zvětráváním dochází k rozpadu horniny na jednotlivé hlízy. Pozoruhodným jevem na povrchu vzorku jsou různě hluboké jamky o průměru až 1 cm. Jedná se pravděpodobně o projevy vrtavé činnosti mořských organismů. Některé jamky byly sekundárně zčásti vyplněny hydrotermálním kalcitem v čirých klencových krystalech o velikosti v prvních mm. Podobné kalcity lze ojediněle pozorovat i na tenkých hydrotermálních žilkách, které pronikají horninou. Častější výplň žilek představuje bílý jemnozrnný kalcit. Povrch vzorku je místy povlečen rezavým limonitem (směs oxidů a hydroxidů železa).

Využití
Vápenec se těží na výrobu cementu.

Hornina
vápenec

Typ horniny
sedimentární – cementační (karbonátová)

Lokalita
Hranice
stěnový kamenolom na těžbu devonských vápenců ležící na vjv. okraji města Hranice (ve vlastnictví společnosti Cement Hranice, a.s.)

Geologická jednotka
moravskoslezské paleozoikum – macošské souvrství (vilémovické vápence)

Stáří
paleozoikum: devon – frasn (cca 380 mil. let)

Složení horniny
hlavní složky: kalcit
akcesorické složky: křemen, sericit, jílové minerály

Stavba
struktura: rekrystalizační – mikrokrystalická
textura: masivní

Charakteristika

Vápenec z Hranic je tmavě šedá masivní hornina tvořená mikritickým kalcitem. Z regionálně-geologického hlediska se jedná o vilémovické vápence macošského souvrství v tektonické kře Maleníku. Během velmi slabé metamorfózy (anchimetamorfózy) horniny došlo k rekrystalizaci kalcitu ze schránek devonských mořských organismů. V tomto vzorku vápence tedy nelze pozorovat fosilie běžné v jiných devonských vápencích. Zajímavostí vzorku je přítomnost velkého množství hydrotermálních žilek o mocnostech v řádu mm až cm. Jejich výplň tvoří bílý či nažloutlý zrnitý kalcit, který místy vytváří dokonale štěpná zrna omezená plochami klence o velikosti až 1,5 cm. Kalcitové žilky jsou vázané na různě orientované systémy puklin. Jejich relativní stáří lze rozpoznat v místech vzájemného protínání.

Využití
Vápenec se těží na výrobu cementu.

Hornina
vápenec

Typ horniny
sedimentární – cementační (karbonátová)

Lokalita
Mladeč – Skalka (Vitoul)
stěnový kamenolom na těžbu devonských vápenců ležící 5 km z. od Litovle (ve vlastnictví společnosti VÁPENKA VITOUL, s.r.o.)

Geologická jednotka
moravskoslezské paleozoikum – macošské souvrství (vilémovické vápence)

Stáří
paleozoikum: devon – frasn (cca 380 mil. let)

Složení horniny
hlavní složky: kalcit
akcesorické složky: křemen, sericit, jílové minerály

Stavba
struktura: rekrystalizační – mikrokrystalická
textura: masivní

Charakteristika

Vápenec z lomu Skalka (Vitoul) u Mladče je typickým zástupcem mělkovodních karbonátových sedimentů macošského souvrství vyskytujících se v severní části konicko-mladečského pruhu. Zdejší horniny prodělaly slabou metamorfózu (anchimetamorfózu), což mělo nepříznivý vliv na zachování fosilních schránek organismů. Jedná se o masivní světle šedé silně zkrasovělé vilémovické vápence, tvořené rekrystalovaným kalcitem. Z chemického hlediska jsou tyto horniny poměrně čisté, a tedy vhodné na zpracování pro výrobu vápna. Chemická čistota zároveň předurčuje jejich velkou náchylnost ke vzniku výše zmíněných krasových jevů. Ke krasovění docházelo v důsledku prosakující dešťové vody zejména v třetihorách a v průběhu starších čtvrtohor. Žluté zbarvení horniny na povrchu je způsobeno neodplaveným jílovým reziduem. Vápenec protínají drobné hydrotermální žilky, tvořené bílým zrnitým kalcitem. Na jedné z puklin je patrné tektonické rýhování.

Využití
Vápenec se těží na výrobu vápna.

Hornina
řasový vápence

Typ horniny
sedimentární – cementační (karbonátová)

Lokalita
Rousínov – Kroužek
lavice řasových vápenců karpatské předhlubně, vykopané při stavbě místní komunikace Kroužek – Němčany

Geologická jednotka
karpatská předhlubeň

Stáří
kenozoikum: miocén – baden (cca 14 mil. let)

Složení horniny
hlavní složky: kalcit, algolity, schránky měkkýšů
akcesorické složky: schránky a fragmenty schránek dírkovců, ostnokožců, mechovnatců aj.

Stavba
struktura: organodetritická
textura: kavernózní, vrstevnatost lavicovitá

Charakteristika

Exponáty tvoří lavice řasových (=litotamniových, ruduchových, litavských) vápenců miocenního stáří. Tyto karbonátové sedimenty se vyskytují na různých místech karpatské předhlubně v nadloží třetihorních vápnitých jílů (téglů). Řasové vápence vznikaly v mělkém teplém moři subtropického pásu, tedy v prostředí příznivém pro tvorbu příbřežních útesů. Jedná se o hrubozrnné, organodetritické, slabě písčité vápence s velkým množstvím fosilií, především drobných hlízek červených řas a schránek měkkýšů. Bílé koncentrické útvary řas se nazývají algolity. Schránky měkkýšů bývají často vylouženy a hornina tak získává kavernózní charakter. Vápence dále budují zástupci dírkovců, červů, ostnokožců a mechovek. Vzácně v nich lze nalézt také zuby ryb a paryb. Barva horniny přechází od světle žluté, přes béžovou, okrovou až po hnědou.

Využití
Stavební a dekorační kámen, ušlechtilé kamenické práce.

Hornina
jílová břidlice

Typ horniny
sedimentární – klastická (pelity)

Lokalita
Dalov

Geologická jednotka
moravskoslezské paleozoikum – kulm Nízkého Jeseníku – hornobenešovské souvrství

Stáří
paleozoikum: spodní karbon – visé (cca 335 mil. let)

Složení horniny
hlavní složky: jílové minerály (illit), křemen, muskovit
akcesorické složky: prachové částice, pyrit, limonit, organická hmota

Stavba
struktura: pelitická s rekrystalovanou základní hmotou
textura: laminovaná až tence deskovitá vrstevnatost, laminární zvrstvení

Charakteristika

Jílové břidlice jsou silně zpevněné jílové sedimenty. Jejich charakteristickým rysem je šedá až šedočerná barva způsobená přítomností jemně rozptýlené organické hmoty a výrazná břidličnatost spojená s břidličnatým rozpadem. Plošně paralelní odlučnost je podmíněna přednostní orientací jílových minerálů, jež v hornině zcela dominují. Jedná se hlavně o illit, jehož výrazná převaha v hornině odráží vyšší stupeň rekrystalizace jílové hmoty ve srovnání s méně zpevněnými jílovci. Dalším rozdílem oproti jílovcům je stupeň zpevnění. Jílové břidlice mají porozitu nižší než 5 % a jsou nerozplavitelné ve vodě. Tato vlastnost společně s břidličnatým rozpadem podmiňuje její využití coby oblíbené střešní a podlahové krytiny. Desky vystavené v geoparku sloužily v minulosti jako dlažba na selském dvoře. Zajímavostí horniny je hojný výskyt ichnofosilií Spirodesmos spiralis a Spirodesmos archimedeus, vytvářející jednoduché spirální útvary na vrstevních plochách. Jde o stopy po lezení mořských červů (repichnia). Hojná je i přítomnost mechanických nerovností – např. vlečných rýh.

Využití
Stavební kámen, střešní a podlahová krytina.

Hornina
jílovec – prachovec

Typ horniny
sedimentární – klastická (pelity – aleurity)

Lokalita
Hrabůvka
stěnový lom na těžbu sedimentů kulmské facie ležící cca 4 km sz. od Hranic (ve vlastnictví společnosti Českomoravský štěrk, a.s.)

Geologická jednotka
moravskoslezské paleozoikum – kulm Nízkého Jeseníku – moravické souvrství

Stáří
paleozoikum: spodní karbon – visé (cca 335 mil. let)

Složení horniny
hlavní složky: prachové a jílové částice (drobné úlomky křemene, živců a slíd, jílové minerály)
akcesorické složky: mikroskopická rostlinná drť, stabilní těžké minerály, karbonáty

Stavba
struktura: pelitická (jílovec), aleuritická (prachovec)
textura: tence deskovitá vrstevnatost, laminární zvrstvení

Charakteristika

Vzorek představuje jemnozrnné rytmicky uložené flyšové sedimenty moravického souvrství. Světle šedé desky prachovců o mocnosti 3–4 cm (výjimečně až 11 cm) se rytmicky střídají s 1–2 cm mocnými vrstvami černošedých jílovců (až jílových břidlic). Uvedená stavba je v hantýrce terénních geologů nazývána jako „pyžamo“. Obě horniny se liší kromě barvy zejména velikostí klastů. Prachovec je zpevněný aleurit s velikostí úlomků v rozmezí 0,063–0,004 mm, jílovec patří mezi zpevněné pelity s velikostí úlomků do 0,004 mm. Ve složení obou hornin převažují jílové minerály (ilit), prachové částice (drobné úlomky křemene, živců a slíd), vzácněji drobné úlomky hornin a mikroskopické fragmenty spodnokarbonských výtrusných a nahosemenných rostlin. Sedimenty vznikaly v hluboké mořské pánvi epizodickou sedimentací z tzv. turbiditních proudů, kdy výsledkem jedné sedimentační události je vrstva prachovce a na ni nasedající vrstva jílovce. Pozorovaný vzor v uložení sedimentů tedy vznikl mnohonásobným opakováním procesu v čase. Na puklině vystaveného vzorku je přítomna až 0,5 cm mocná hydrotermální žilka vyplněná šedým křemenem a žlutým karbonátem (kalcitem).

Využití
Hornina se těží na drcené kamenivo.

Hornina
arkóza

Typ horniny
sedimentární – klastická (psamity)

Lokalita
Tasovice
stěnový lom se zahloubením na těžbu bazálních klastik ležící cca 8 km jv. od Znojma (ve vlastnictví společnosti COLAS CZ, a.s.)

Geologická jednotka
moravskoslezské paleozoikum – bazální klastika

Stáří
paleozoikum: blíže neurčeno – devon až kambrium (cca 400–550 mil. let)

Složení horniny
hlavní složky: klasty křemene, živců (ortoklas, plagioklas), úlomky křemitých hornin
akcesorické složky: muskovit, biotit, stabilní těžké minerály, jemně dispergovaný hematit

Stavba
struktura: psamitická, nestejnoměrně úlomkovitá
textura: lavicovitá až masivní vrstevnatost, přerušované gradační zvrstvení

Charakteristika

Vzorek arkózy z Tasovic je reprezentantem tzv. devonských bazálních klastik, která jsou zde uložena na horninách dyjského masivu (kadomských granodioritech). Na složení arkózy se podílí zejména křemen a úlomky křemenem bohatých hornin (především kvarcitů), sericitizované živce (ortoklas a kyselý plagioklas) a drobné šupinky slíd. Pojivo je křemité a dokonale vyplňuje prostor mezi klasty. Zastoupení jednotlivých součástí kolísá a arkóza běžně přechází do arkózového pískovce. Podobně i zrnitost je variabilní. Hornina je převážně středně až hrubě zrnitá a zrnitostně špatně vytříděná. Často lze pozorovat přerušované gradační zvrstvení, zajímavostí jsou intraklasty (závalky) červenohnědých jílovců o velikosti až několik cm. Charakteristické červenohnědé zbarvení horniny je způsobené přítomností hematitového pigmentu. Bazální klastika se ukládala v terestrických aridních až semiaridních podmínkách v občasně zaplavovaných pánvích a korytech řek (facie „Old Red“). Stáří bazálních klastik je nejisté. Na základě stratigrafické pozice bývají tradičně řazena do spodního až středního devonu. Na Moravě byla paleontologicky datována pouze bazální klastika mořského původu v podloží terestrických sedimentů ve vrtu Měnín (jv. od Brna), jež obsahovala kambrické akritarchy.  

Využití
Hornina se těží na drcené kamenivo.

Hornina
pískovec

Typ horniny
sedimentární – klastická (psamity)

Lokalita
Bzová
stěnový lom se zahloubením na těžbu pískovců svodnického souvrství ležící cca 5 km jv. od Bojkovic (ve vlastnictví společnosti NATRIX, a.s.)

Geologická jednotka
magurská skupina příkrovů – bělokarpatská jednotka – svodnické souvrství

Stáří
kenozoikum: paleogén – paleocén (cca 60 mil. let)

Složení horniny
hlavní složky: klasty křemene a živce písčité velikosti (obvykle 0,1–0,2 mm), tmelené jemnozrnným pojivem složeným z drobných zrn křemene, jílových minerálů a karbonátů
akcesorické složky: klasty zirkonu, turmalínu, muskovitu a biotitu, mikrofosilie (foraminifery, gastropodi, stélky řas, fragmenty korálů) a otisky rostlin

Stavba
struktura: psamitická, stejnoměrně úlomkovitá
textura: masivní, vrstevnatost lavicovitá

Charakteristika

Pískovce svodnického souvrství těžené v Bzové jsou známé také pod označením „karpatská droba“. Jedná se o jemnozrnný až středně zrnitý pískovec šedé barvy, který navětráním žloutne. Na složení pískovce se podílí zejména poloostrohranné až oválné klasty křemene a živců, v menší míře jsou přítomny úlomky slíd, zirkon nebo rutil. V pojivu převažují drobná zrna křemene, jílové minerály a karbonáty. Sporadicky se vyskytují také mikrofosilie (schránky foraminifer a gastropodů, fragmenty korálů a hlízovité stélky řas). Četnější jsou prouhelnělé fragmenty vyšších rostlin a jejich otisky, které se soustřeďují zejména v poloze jílovců. Na povrchu vzorku jsou přítomny tzv. bioglyfy, tedy stopy po činnosti organismů, reprezentované ichnotaxonem Ophiomorpha isp. (jde o doupata korýšů a jiných bentických organismů). Zajímavé jsou také mechanoglyfy zastoupené vtisky nadloží na vrstevní ploše pískovce.

Využití
Pískovec se těží pro výrobu drceného kameniva, kamenných bloků, šlapáků, dlažby a haklíků, solitérní bloky s vhodným tvarem nebo stavbou slouží jako dekorační kameny do okrasných zahrad.

Hornina
pískovec

Typ horniny
sedimentární – klastická (psamity)

Lokalita
Žlutava
stěnový lom na těžbu pískovců soláňského souvrství ležící cca 4 km vjv. od Otrokovic (ve vlastnictví společnosti Kamenolom Žlutava, s.r.o.)

Geologická jednotka
magurská skupina příkrovů – račanská jednotka – soláňské souvrství – lukovské vrstvy

Stáří
kenozoikum: paleogén – paleocén až eocén (cca 55 mil. let)

Složení horniny
hlavní složky: klasty křemene, živce (K-živec, plagioklas) a muskovitu; karbonátový tmel
akcesorické složky: biotit, glaukonit, stabilní těžké minerály

Stavba
struktura: psamitická, stejnoměrně úlomkovitá
textura: vrstevnatost masivní, zvrstvení nevýrazné

Charakteristika

Jedná se o středně až hrubě zrnitý pískovec s pórovým karbonátovým tmelem. Hornina je složená zejména ze subangulárních až suboválných klastů křemene, živců (K-živce a kyselého plagioklasu) a drobných úlomků slíd, zejména muskovitu a vzácněji biotitu a glaukonitu. Díky zvýšenému podílu jílových a prachových částic ji lze klasifikovat jako křemenný až drobový pískovec. Barva je na čerstvém lomu světle šedá, navětráním se směrem od okrajů mění na žlutou až béžovou. Na povrchu jsou občas přítomny černé dendrity (keříčkovité agregáty oxidů a hydroxidů manganu). Horninou také pronikají drobné žilky tvořené bílým jemnozrnným kalcitem. Pískovec ze Žlutavy je typickým reprezentantem lukovských vrstev soláňského souvrství. Tyto vrstvy se ukládaly v paleogenním moři z hustých turbiditních proudů iniciovaných častými otřesy v tektonicky neklidné době alpinského vrásnění.

Využití
Hornina se těží na drcené kamenivo.

Hornina
droba – slepenec

Lokalita
Hrabůvka
stěnový lom na těžbu sedimentů kulmské facie ležící cca 4 km sz. od Hranic (ve vlastnictví společnosti Českomoravský štěrk, a.s.)

Geologická jednotka
moravskoslezské paleozoikum – kulm Nízkého Jeseníku – moravické souvrství

Stáří
paleozoikum: spodní karbon – visé (cca 335 mil. let)

Složení horniny
hlavní složky: klasty křemene, živců a slíd, valouny jílových břidlic, silicitů, fylitů, svorů, rul a granitoidů; jílová-prachová (droba) a drobová (slepenec) základní hmota
akcesorické složky: rostlinná drť, těžké minerály, v základní hmotě karbonáty

Stavba
struktura: psamitická nebo psefitická – konglomerátová, nestejnoměrně úlomkovitá
textura: chaotická, zvrstvení nevýrazné, ojediněle gradační

Charakteristika

Vzorek je ukázkou spodnokarbonských kulmských sedimentů moravického souvrství. Termínem kulm se rozumí flyšová facie spodního karbonu, tj. rytmicky se střídající monotónní sled klastických sedimentů, který v Nízkém Jeseníku dosahuje mocnosti až několik km. Tyto horniny se usazovaly v hlubokomořské sedimentární pánvi. Zdrojem klastického materiálu bylo vrásnící se variské horstvo intenzivně zarovnávané denudací. V obdobích tektonického neklidu docházelo k podmořským skluzům klastického materiálu v podobě hustých turbiditních proudů. Vystavený exponát reprezentuje typický turbidit a zároveň „divoký flyš“. Je složen ze dvou litologicky rozdílných partií odpovídajících drobě a slepenci. Chaotický vzájemný vztah obou litotypů vypovídá o divokých podmínkách sedimentace. Droba je středně až hrubě zrnitá s velikostí úlomků do 2 mm. Ojediněle je patrné gradační zvrstvení úlomků, které dosahují velikosti až drobných valounků. Droba obsahuje zejména klasty křemene, živců, slíd, litické klasty a fragmenty spodnokarbonských výtrusných a nahosemenných rostlin. Matrix tvoří jílové a prachové částice. Slepenec je petromiktní (polymiktní) s drobovou základní hmotou. Mimo výše uvedených minerálů obsahuje až 5 cm velké valouny jílových břidlic, silicitů, fylitů, svorů, rul a granitoidů. Na puklině vzorku lze pozorovat výrazné tektonické rýhování. Zajímavé jsou také kulisovitě uspořádané žilky šedého dolomitu, který zvětráváním mění svou barvu na žlutou.

Využití
Hornina se těží na drcené kamenivo.

Hornina
slepenec

Lokalita
Luleč
stěnový lom na těžbu sedimentů kulmské facie ležící cca 5 km vjv. od Vyškova (ve vlastnictví společnosti Českomoravský štěrk, a.s.)

Geologická jednotka
moravskoslezské paleozoikum – kulm Drahanské vrchoviny – myslejovické souvrství

Stáří
paleozoikum: spodní karbon – visé (cca 330 mil. let)

Složení horniny
hlavní složky: litické klasty granitoidů, jílovců, prachových břidlic, kvarcitů, rul, migmatitů a granulitů; drobová základní hmota
akcesorické složky: litické klasty vápenců a drob, klasty křemene

Stavba
struktura: psefitická – konglomerátová, nestejnoměrně úlomkovitá
textura: masivní, zvrstvení nezřetelné

Charakteristika

Slepence (konglomeráty) jsou horniny vytvořené stmelením štěrků. Lulečské slepence myslejovického souvrství jsou petromiktní (polymiktní) hrubozrnné psefity s průměrnou velikostí valounů 5–15 cm a drobovým pojivem. Představují uloženiny podmořských gravitačních proudů deltových plošin a svahů. Valouny jsou charakteristicky dokonale opracované a zrnitostně špatně vytříděné. Valounový materiál je kompozičně velmi různorodý: jsou zde zastoupeny krystalinické horniny moldanubika a méně moravika (kvarcity, ruly, migmatity, granulity, granitoidy) i sedimenty (prachové břidlice, jílovce, droby a devonské vápence). Oblastí snosu bylo variské (hercynské) horstvo, jehož vrcholky se tyčily západně a jihozápadně od sedimentačního prostoru do výšky až několika km. Valouny (dosahující velikosti až 2 m) ze silně metamorfovaných hornin moldanubika dokládají monumentálnost geologických procesů v období variského vrásnění: ohromující přesuny bloků zemské kůry, velmi rychlé vertikální zdvihy v řádech desítek km a dramatickou rychlost denudace nově vzniklého pohoří (cca 5–10 mm za rok).

Využití
Hornina se těží na drcené kamenivo.